Zimování a vše kolem něj

Předmluva a pár základních zásad

Většinou pro začínající chovatele bývá zimování považováno za strašáka, s hrozbou možného úmrtí jejich mazlíčka, a tak raději vůbec nezimují. Pro nás lidi představa malinké želvy zavřené několik měsíců ve tmě, vlhku a teplotě těsně nad bodem mrazu někde ve sklepě, bez jídla a pití může být až děsivá a těžko představitelná.

Je pravdou, že příroda takto někdy selektuje slabší kusy, nicméně pro želvu je zimování zcela přirozená součást jejího života, kterou bychom měli našim želvám dopřát.

V přírodě zimní spánek slouží jako jakýsi přirozený obranný mechanismus jak přežít zimu a nepřízeň počasí v její domovině a želva se musí přizpůsobit počasí, které zrovna panuje.

Proč tedy zimovat želvu, která může být s námi doma v teple a žádnou obranu před zimou nepotřebuje ? I přesto je vhodné dodržet jakýsi želví biorytmus a želvu nechat přes zimu odpočinout. Od jara do podzimu byla ve výběhu aktivní, přibírala na váze, dospělé želvy měly snůšky, dát ji na podzim domů, aby byla nucena zažít další nucené léto v teráriu, sami cítíte, že takto nemá být. A v neposlední řadě to přispívá k lepší reprodukci.

Není nic horšího, než na jaře vyčerpaná želva, která je ospalá, po zimě apatická, poté už zbývá jen malý krok k tomu, aby želva začla mít nějaké zdravotní komplikace a hledat příčiny a léčit takto oslabenou želvu je riziko, které nikdo nechce podstupovat a já osobně se vždy těším, až na jaře malé želvy mohu vypustit ven, kde je jim nejlépe.

Pár základních bodů, ve kterých bychom měli mít jasno:

Vždy je samozřejmě nutné používat selský rozum a člověk musí získat určitý chovatelský cit a zkušenosti, jak se želvou zacházet a reagovat na její potřeby, ale to se musíme naučit s každým zvířetem. Žádný 100 procentní manuál neexistuje !

Přeji všem, aby zimování probíhalo bez problému, a všichni vaši svěřenci se na jaře probudili 🙂

Příprava na zimování a přesun do zimoviště

Přepokládám tedy, že máme želvu, kterou jsme chovali od jara do podzimu ve venkovním výběhu.

Nejjednodušší a nejbezpečnější postup přípravy je vše nechat na želvě a do přípravy ji nezasahovat. Jak jednoduché …

Želva by měla působit jakoby těžkým dojmem, pokud ji vezmeme do ruky. Samozřejmě v závislosti na stáří a velikosti želvy, neměla by působit dojmem jako z “papíru”. Ideální jsou i viditelné tukové zásoby především na zadních nohou. Pokud želva zatáhne zadní nohu do krunýře, jakoby se jí noha nechtěla do krunýře ani vejít, na nohou (pod kůží) má tukové faldíky.

Jak to tedy vypadá v praxi ?

Želva cca už od konce srpna někdy i dříve již postupně snižuje aktivitu, klesá jí apetit a více pospává. Je to přirozený proces, kdy se velmi pozvolna připravuje na zimní spánek a celkově utlumuje organismus, přesně tak to má být. Normálně krmíme luční potravou, voda je stále k dispozici, vše děláme stejně jako doposud. Můžeme přilepšit sezonním ovocem, např. hruška, jablko… samozřejmě spíše jako pamlsek.

Jak už jsem psal výše, není vůbec potřeba ji do procesu přípravy nikterak zasahovat, spíše hazardujeme s jejím zdravím – např. koupáním, kdy už koncem podzimu je želva hodně utlumená a koupáním ji jen opětovně aktivujeme a riskujeme nachlazení. Dále pak přenášením želv na noc nebo za špatného počasí domů apod., nesmysly, které se divokým želvám také dít nemohou, a želvu nám tyto úkony totálně rozhodí.

Jediné co musíme zajistit je, aby nám želva s přicházejícím podzimem nezmrzla – to znamená, aby nás nepřekvapil nečekaný mráz.

Zdravá želva vydrží i mírné teploty pod bodem mrazu, ale takovou věc nechceme riskovat. Pokud má želva ve výběhu zaizolovanou budou, pouze si pohlídáme, aby želva byla přes noc uklizená v boudě a nezůstala přes noc venku. Pokud bouda zaizolovaná není, pouze budeme uklízet do zimoviště o něco dříve, pokud by dle předpovědi počasí hlásili tuhé mrazy.

Uklízení želv před mrazy může být někdy docela napínavé, protože jedna z jejich specialit je dělat se neviditelnými, v tou jsou opravdoví mistři. Přestože mám pocit, že vše už mám vychytané, znám jejich návyky a každý kámen ve výběhu, jednou jsem hledal cca kilovou želvu dvě odpoledne a kompletně jsem na podzim musel přerýt výběh, neuvěřitelné😊.

Boudu na podzim naplníme slámou, klidně až po strop, protože sláma výborně izoluje. Pozor neplést si senem, které rádo ve vlhku plesniví. V případě ojedinělé noci s mrazíky lehce pod nulou můžeme boudu temperovat třeba pet lahví s horkou vodou nebo termoforem. Pokud dle předpovědi hlásí silnější a dlouhodobější mrazy a nemáme v boudě vytápění tak přesuneme želvy do zimoviště.

V mém případě se stává, že ještě v půlce listopadu mám ve sklepě kolem 10 stupňů nad nulou, což je nežádoucí, takže se snažím vydržet se želvami v boudách co nejdéle. Jednou jsem se vyplašil předpovědí blížících se velkých mrazů a želvy jsem přesunul do zimoviště dříve, nicméně ve sklepě bylo ještě příliš teplo. V 10 stupních se mi samozřejmě během pár hodin probudily a pak jsem opět přenášel zpět, takto to jistě probíhat nemá!

Tudíž opravdu vydržet do té doby, než v zimovišti je kolem 5 stupňů. Kdo zimuje v lednici, tento problém řešit nemusí.

Pokud máme v zimovišti příliš teplo, želvy jsou přinejmenším neklidné, a i když se přímo neprobudí, jejich metabolismus není správně utlumen a ztrácí příliš rychle na váze.

Pokud máme boudu temperovanou tak nám starost s nepřenášením želv do zimoviště odpadá. Předpokládám ale, že takové boudy mají již zkušení chovatelé, kteří tento článek číst nebudou.

Na Jižní Moravě nám většinou teploty vycházely v minulosti tak, že želvy jsem přesouval do zimoviště (v mém případě sklep), v druhé půlce prosince, s postupnými čím dál mírnějšími zimami to bylo naposledy až koncem ledna. Z toho vyplívá, každý to budeme mít trochu jinak.

Jakmile přijde doba přesunu, přichystáme si přepravku (osvědčil se mi plastový box), do které želvu uložíme. Rozměrově musí mít želva kolem sebe místo, aby se mohla otočit, poněvadž během zimování a s příchodem jara, se v přepravce želvy rády přesouvají, což není nic neobvyklého a nemusí nás to znepokojovat. Podotýkám, že nejsou a nesmí být probrané, jde jen o nepatrné pohyby při hibernaci.

Dno přepravky vysteleme například lesní hrabankou, směsí písku s hlínou, samotnou hlínou, vlhkým lignocelem, hoblinami, možností je nespočet. Určitě nejsou vhodné žádné tkaniny. Takto zahrabanou želvu v substrátu můžeme ještě zasypat suchou slámou (ne senem) popř. je vhodné bukové nebo dubové listí. Vyjmenované poklady výše, by měly být vždy vlhké, především u mláďat je to velmi důležité, ale ani dospělé želvy bych v úplně suchém substrátu nezimoval.

Spousta chovatelů úspěšně zimuje želvy tzv. na sucho, jen na novinách nebo úplně bez ničeho. Většinou tomu tak bývá v lednicích, kde je dobré přidat nádobu s vodou pro zvýšení vlhkosti vzduchu, a lednici pravidelně větrat. Vhodné jsou údajně tzv. monoklimatická lednice. Nicméně se zimováním v lednici praktické zkušenosti nemám, ikdyž princip bude asi stejný.

Želvu tedy máme přesunutou do zimoviště, želva má zavřené oči, zpravidla i nateklá víčka, celkově působí velmi ztuhlým dojmem, na dotyk reaguje velice pomalými pohyby nebo jen zasyčením, zafuněním.

Občas chovatele vyděsí, že želva je ve stavu, kdy je komplet zatažená v krunýři a na dotek nijak nereaguje. Někteří jedinci opravdu spí velice tvrdě, mám také takovou želvu, ale poněvadž to o ní vím, nikterak mě to nezneklidňuje. Tím chci říci, že pokud se po doteku někdy nepohne, nemusí to hned znamenat katastrofu v podobě úhynu nebo nějakého zdravotního problému.

Občas se stane, že se jak na hlíně, tak i na některé želvě, zejména pak na hlavě, objeví bílá plíseň, většinou přímo na kůži. 

Želva zatáhlá v krunýři, s bílou plísní na hlavě není zrovna věc, která by Vám přidala na klidu. Nicméně vždy po odzimování plíseň sama zmizí a u želv jsem nezpozoroval žádné jiné problémy. Když jsem tento jev konzultoval s ostatními chovateli, zjistil jsem, že to jejich želvy čas od času také mívají, ale doposud nikdo nezaznamenal nějaké vážné zdravotní komplikace nebo úhyn.

Osobně si myslím, že je to důsledek substrátu, hlína ze zahrady nebo pole samozřejmě obsahujeme různé mikroorganismy, kterým se pak ve vlhkém a méně větraném sklepě přes zimu náramně daří. Pokud jsem zimoval jen v čistém lignocelu (který je sám o sobě více sterilní) nebo směsi lignocelu s pískem, plíseň se na želvách nikdy neobjevila. Ale toto jen jen moje doměnka, žádné prokazatelné důkazy o mém tvrzení nemám.

Opět zopakuji, že ideální teplota v zimovišti je kolem 5 stupňů. Velký pozor si dáváme, pokud by se nám v zimovišti mohli objevit hlodavci, kteří by (a již se to některým chovatelů stalo) želvu mohli okousat, to samozřejmě může být pro želvu totální konec, na to pozor! Pak bychom museli přepravku obalit např. pletivem. Je již na každém, aby svou želvu zabezpečil.

Délka zimování, kontrola a přesun do venkovního výběhu

U dospělých, zdravých jedinců zimujeme celou zimu, tam je to jasné. Ale co u mláďat?

V případě malinké želvy, která ještě nikdy nezimovala a vy také se zimováním nemáte žádné zkušenosti, volil bych zkrácené zimování.

Poprvé si vše vyzkoušíte a příští rok už můžete zimovat želvu až do jara. Jeden rok zkráceného zimování  v dlouhém životě želvy je naprosto zanedbatelný.

Co se týče délky zimování, máme tedy dvě možnosti:

1. možnost

Želvu nechat spát celou zimu a nechat ji probudit až na jaře ve venkovním výběhu.

To je samozřejmě ideální varianta, kterou si přeje každý z nás. Ne všichni ale na to mají napoprvé odvahu, a jak poznáme, že je něco špatně?  Jakým způsobem mohu krom vizuální kontroly zpozorovat nějaký problém?

Takový varovný znak, kdy zimování neprobíhá správně, bývá velký úbytek na váze želvy.

Všeobecně známým ukazatelem, kdy je vhodné želvu začít postupně budit, je pokud želva má úbytek na váze větší jak 10 %, max. 15 % z její celkové tělesné hmotnosti, navážené před začátkem zimování (příklad: želva v říjnu vážila 500g, během zimování nesmí ztratit více jak 50g, jinak je nutné začít pozvolna budit). Je samozřejmě nutné si přiznat, že ne vždy se podaří komplikace odhalit, a i přesto, že nejsou žádné varovné signály, želva uhyne buď během zimování, nebo krátce po probuzení, což bývá nazýváno takzvaným post hibernačním syndromem.

A teď zase naopak … 😉

Kdy želvu již přenést ze zimoviště nebo lednice zpět do venkovního výběhu?

Osobně želvy ze zimoviště přenáším do temperované boudy začátkem března (dle počasí), kdy bývá ještě chladno a v noci většinou ještě mrzne, aby jejich probouzení bylo co možné nejvíc pozvolné. Želvu ze zimoviště nebo z lednice nemůžeme najednou dát ven na sluníčko, kde už může být přes poledne na sluníčku i 10-12 stupňů nad nulou, takové „šoky“ by mohly naši želvu stát i život.

Želvu vždy dáváme do stínu nebo ideálně do boudy. Vhodná část dne je navečer, nebo během dne pokud je zatažené až “škaredé” počasí.

Především samci marginát (želva vroubená) mají na jaře velkou touhu se naráz probrat, být velmi aktivní a ideálně se hned začít pářit. U nich především hrozí velké nebezpečí infarktu.

2. možnost

Želvu chceme zimovat zkráceně nebo se nám během zimování něco nezdá a je nutné zimování přerušit a želvu přesunout domů

Pokusím se popsat postup, který používám já. Bylo by jistě hloupé a namyšlené tvrdit, že toto je jediný správný a možný postup odzimování. Ale takto to mám vyzkoušeno já a doposud s tím želvy neměly žádný problém.

Zkrácené zimování

Koncem prosince přenesu roční mláďata (i s boxem ve kterém zimovala) ze zimoviště, do chladnější místnosti. Každý dle svých možností, může to být garáž, veranda, zimní zahrada, studená chodba, teplejší sklep, kotelna… pouze bych si pohlídal, aby nebyla želva na přímém slunci např. v zimní zahradě.

U mě je první stanoviště veranda, kde je většinou 5 – 10 stupňů, dle venkovní teploty

Po cca 24 hodinách dále přendávám do chodby, kde netopím a je zde již kolem 15 stupňů. Zde již želvy začínají reagovat, otevírají oči, pomalu se začínají pohybovat, zde je nechám cca 48 hodin a již mají k dispozici misku s vodou.

Po té želvy již přesunu do terária/stolu, tzn. do pokojové teploty do vlhkých hoblin (v místnosti netopím). Nezapínám žádné osvětlení v teráriu! V této době želvy ničím nekrmím a mají k dispozici stále misku s vodou. Voda je důležitá, po zimování mají většinou zvířata žízeň.

Po cca 48 hodinách zapnu pouze denní osvětlení. Želvám nabídnu většinou kolečko salátové okurky, která je vhodná na zavodnění, popř. třeba list Římského salátu, Pak choi nebo jinou vhodnou potravu, hlavně nepodávejte např. granule! Želvy dle mých zkušeností začínají přijímat potravu nejdříve po cca 5 dnech po probuzení, není ovšem nutné nikam spěchat.

Po dalších 3 až 4 dnech zapnu výhřevnou žárovkou (výbojku). Ze začátku se pod ní snažíme docílit co nejnižší teploty, 40 stupňů by želvu stálo život. 

Takže dáme výhřevnou žárovku co nejvýše ke stropu,  abychom pod ní docílili kolem 25 stupňů, tzn. téměř pokojová teplota. 

Pokud máme pod výhřevnou žárovkou příliš vysokou teplotu, přestože ji už máme úplně u stropu terária, musíme použít žárovku s nižší wattáží, například zcela obyčejnou SPOT žárovku (bodová žárovka ve tvaru hříbku) wattáž 25W nebo 40W. UVB kompaktem samozřejmě svítíme stále, pokud ho máme (nepoužíváme třeba výbojku s předřadníkem).

V případě, že používáme standardní objímku „velký“ závit E27 a žárovka 25W má „malý“ závit E14, prodává se redukce, která se spolu se žárovkou do závitu E27 našroubuje. Popřípadě je samozřejmě možné vyměnit celou objímku se závitem E14.

Pokud svítíme výbojkou s předřadníkem a výbojku vypneme, nebude na želvu těch pár dní aklimatizace svítit žádné UVB záření, jen teplo výhřevné. Pár dní nehraje roli, nás momentálně více zajímá docílit nižší teploty pod výhřevnou žárovkou.

Výhřevnou žárovkou začínám svítit postupně, první den 2-3 hodiny a každý následující den přidám 30 minut a postupně žárovku spouštím blíže k substrátu, abych docílil vyšší teploty. S přidáváním teploty velmi pozvolna, pár stupňů každé 2-3 dny. A to až do doby, kdy docílíme požadované teploty cca 40 stupňů, a želva je již plně v kondici.

Jak vidíte celý proces odzimování musí být velice pozvolný, a na každou změnu musíme želvu nechat si postupně zvyknout. Dát ji okamžitě ze zimoviště do pokojové teploty, do terária, k radiátoru nebo dokonce vykoupat ve vlažné vodě, by byla fatální chyba, kterou by želva s velkou pravděpodobností zaplatila životem. 

Každá změna se dělá po dnech a celý proces odzimování, by měl zcela jistě trvat nejméně 2-3 týdny, aby byl co nejplynulejší, a tudíž pro želvu nejbezpečnější.

Přesun želvy na jaře z terária do venkovního výběhu

Pokud jsme měli želvu celou zimu doma v teráriu nebo želvím stole, želva zcela jistě na jaře uvítá, přesun do venkovního výběhu.

Přesun želv do venkovního výběhu vychází většinou na přelom dubna a května. Rozhodující jsou noční teploty, které by měly být ideálně alespoň 10 stupňů nad nulou. 

Celý proces je vlastně opačný proces probouzení želvy. V předešlých odstavcích jsme želvu postupně aktivovali a nyní ji budeme zase pozvolna utlumovat. Čímž se vyhneme teplotnímu „šoku“ z přesunu z tepla domova do chladnějšího počasí venku.

Nejpozději v půlce dubna začneme pozvolna snižovat teplotu pod výhřevnou žárovkou. Teplotu snižujeme tím, že postupně zvedáme výhřevnou žárovku směrem ke stropu terária. 

Přibližně každé dva dny cca 2 cm směrem ke stropu terária. Vše je ale individuální a záleží na mnoha faktorech, jak vysoké máme terárium, jak silnou máme výhřevnou žárovku, kolik jsme pod ní měli stupňů, v jak moc teplé nebo naopak chladné místnosti terárium máme.

Nicméně záměr je pro všechny stejný, postupně snižovat teplotu pod výhřevem a želvu zvykat na nižší teploty až do doby, kdy želvu přesuneme do venkovního výběhu. Pokud máme želvu v teráriu a doposud jsme to už neudělali, je vhodné úplně vysadit pojezdová skla, abychom co nejvíce zabezpečili cirkulaci vzduchu a případné snížení teplot v celém teráriu.

Je velmi pravděpodobné, a bylo to naším záměrem, že želva přestane být tak aktivní. Začne víc pospávat a může méně žrát. Toto je přesně období vhodné na přesun do venkovního výběhu.

Želvu za pěkného počasí přesuneme do venkovního výběhu. Samozřejmě má připravenou boudu, která je nacpaná suchou slámou.

Určitě bych pár dní vždy navečer želvu do boudy přenesl a zadělal dveře proti úniku. Mrazy začátkem května již sice hrozit nebudou, ale nebude to pro želvu v noci zpočátku takový šok. 

Ráno naopak vchod opět otevřít. Takto bych to dělal asi týden a pak už bych to nechal na želvě, kde bude spát.

Pak už zbývá si jen užívat pohled na zelenou trávu a pasoucí se želvu – třeba se šálkem dobré kávy, lepší relax neznám 😎.