Budujeme venkovní výběh
Jak jsem již zmiňoval zde na webu v jiných kapitolách, celoroční chov venku a zimování, je v případě chovu evropských Testud tou nejlepší cestou, která nejvíce simuluje jejich přirozený život v přírodě. Tudíž chov těchto zvířat ve venkovním výběhu by měl být naší prioritou a už při pořizování zvířete bychom si toho měli být vědomi.
Takže pokud vás stavba venkovního výběhu teprve čeká, budu potěšen, pokud si článek přečtete a třeba vám odpovědi na mé otázky budou při budování výběhu užitečné.
Jak velký prostor želva potřebuje?
Je nám všem asi předem jasné, že jakýkoli prostor bude prostě malý. Víme, že svobodný pohyb jaký mají želvy v přírodě, kde mají k dispozici kilometry čtvereční „volného“ prostoru, to jim prostě nejsme schopni ani při nejlepší dobré vůli dopřát.
Tudíž každý dle svých možností a aktuální situace, ale největší, jaký si můžete dovolit, oblíbená obecná fráze 😊.
Úplně teď vidím ty protáhlé obličeje 😊, pane jóóóó, proč ten chlap nenapíše nějaký konkrétní rozměr!!!
Máte pravdu, nějakou svou subjektivní představu minimálních rozměrů mám. A i když nerad tyto věci říkám v číslech, poněvadž je to velice relativní, je fair, když už píšu takový článek se k tomu nějak „postavit“.
I balkonový výběh bych nedělal menší, než rozměr 1x2m pro jednu až dvě želvy zelenavé.
Musíme myslet na to, že každá želva jednou vyroste a věřte, že to netrvá zas tak dlouho.
Na větším a členitém prostoru s různými úkryty se nám i dvě želvy lépe snesou, pokud zrovna budeme mít např. dva samečky, kteří se nebudou mít zrovna v oblibě.
Možná vám ten rozměr připadá jako SCI-FI a někomu možná ten výběh zabere téměř celý balkon.
ANO, ale to je bohužel realita, pokud své želvě chcete dopřát důstojný prostor k žití.
U venkovního výběhu pro skupinu 6-8 želv zelenavých bych viděl jako minimální rozměr 4 x 2m.
Nyní jsem vycházel z toho, že máme želvu, u nás asi nejvíce rozšířenou tzn. Testudo hermanni o velikosti cca 13 – 20 cm.
Pokud byste měli velké řecké želvy (Testudo graeca ibera) nebo želvy vroubené (Testudo marginata). Popřípadě želvy zelenavé (Testudo hermanni boettgeri), které by zrovna chytly nějaký gen „z pátého kolena“ od prarodičů z Makedonie, Bulharska nebo Řecka tak by samozřejmě bylo zapotřebí, rozměry náležitě rozšířit. No uznejte, taková velká želva ale stojí za to!
Testudo graeca ibera anatolská
Testudo marginata
Testudo hermanni z Makedonie
Ve výběhu stejně tak jako v teráriu, či želvím stole je vhodné udělat různé zóny. Místo, kde bude svítit slunce a kde bude naopak úplný stín, ideálně, aby byl i trochu členitý se spoustou úkrytů.
To vše se špatně dělá na prostoru 1x1m. Upřímně i rozměr 2×1 m mi připadá jako velká výzva.
Někdy je z důvodu nevhodné polohy balkónu nutné výběh uměle dosvěcovat výbojkou, poněvadž na něj prostě nesvítí nebo svítí krátkou dobu a želva by se neměla možnost nahřát. Každopádně i takový balkónový výběh s umělým osvitem, je dle mě 100x lepší, než celý život v umělém a teplotně konstantním prostředí terária.
Chápu, že každý bojujeme s místem, ale na venkovním výběhu, pokud máte prostor, určitě nešetřete, želva v případě chovu venku není finančně náročné zvíře a prostor je to nejvíc, co jí můžeme dát.
A věřte, že nezůstane ani 1cm, který by želva neprozkoumala😉 .
Kde výběh umístit?
Odpověď se může zdát jednoduchá, najdeme co nejvíce slunné místo, jaké máme k dispozici. To znamená ideálně nějakou jižní stranu zahrady, kde bude celý den svítit slunce. Občas se mě lidé ptají a co když mám místo, kde svítí slunce jen půl dne. Dát ji na místo, kde svítí jen dopoledne nebo naopak na druhou stranu, kde svítí jen po obědě, ale až do večera. Sofiina volba 🙁.
Já osobně bych výběh umístil na místo, kde svítí slunce již od rána. Jednou jsem měl výběh směrem na západ a s aktivitou želv to nebylo ono.
Želvu musí ráno vytáhnout sluneční paprsky, velmi často se stává, že v létě vstávají velmi brzy ráno a už se nahřívají. Slunce až třeba ve 13h odpoledne je dle mého názoru pozdě a želvu to „rozhýbe“ maximálně v letních měsících.
Takže už jen zopakuji, pokud je to možné, ideálně jižní světovou stranu s maximem slunečního svitu.
A kam umístit boudu a je vůbec bouda potřeba?
Boudu želva k životu nepotřebuje. Nicméně pokud želvu hodláte zimovat tak v našem podnebí to považuji za nutnost. Jak jinak překonat období přízemních mrazíků na jaře a na podzim. Jistě, stačila by hromádka slámy a želvy by si poradila, ale má na to někdo z nás nervy 😊.
Boudu umístíme opět na slunné místo, vchodem na jih nebo na východ. Nemusí se to zdát důležité, ale je to velmi důležité! Želvy cítí sluneční svit a zatrčená bouda někde pod stromem nebo ve stínu, určitě není to správné místo.
Z čeho udělat hrazení, jak vysoké a jak hluboko zakopat do země?
Jak vysoké udělat hrazení je velice zásadní otázka, nikdo nechce, aby mu želva vzala roha 😊.
Samozřejmě záleží na stáří a druhu zvířete. Opět jako evergreen v ČR nám poslouží naše oblíbená želva zelenavá, Testudo hermanni.
Tak jako u všeho, otázka z čeho hrazení vyrobit je volbou osobního vkusu, finančních možností, a možná ještě zručnosti chovatele.
Beton, dřevo, plast, plech … asi základní dostupné materiály, které můžeme použít.
Když začnu u sebe. Já mám hrazení uděláno z plastových plotovek Transform. Lze je zakoupit jak v hobby marketech tak i na internetu. Na výběr jsou různé délky, barvy a je možné vybrat i zakončení s okrasnou hlavou. Já jsem kupoval plotovky o délce 80 cm s okrasnou hlavou a řezal je na půlku, tímto se dá něco ušetřit, poněvadž nejsou zrovna levné.
Místo řezu není sice tak pěkné jako z výroby, ale tyto řezané plotovky můžeme využít v nepohledové části, kde je člověk nemá pořád na očích.
Takže výšku plotovky mám 40 cm. Nicméně protože plotovky musí být zapuštěny také do země, v mém případě v průměru 5 cm, čistá výška nad terénem je tudíž nějakých 35 cm.
Želva mi nikdy za X let chovu neutekla, ani se nepodhrabala. Níže na fotografii je vidět kolik hrazení, je ještě nad želvami, při zmíněných 35 cm. (dospělé hermanni hercegovinensis a subadultní marginaty)
Každopádně, pokud by se to někomu měl obavy z nízkého hrazení nebo měl větší druh želv, je možné koupit plotovky o délce třeba 60 cm a hrazení tak navýšit.
Důležitým faktorem z hlediska možnosti šplhání a následnému útěku není jen výška hrazení, ale také materiál, ze kterého je hrazení vyrobeno. Plast je hladký, tudíž to želvám klouže a nedaří se jim zapřít, na rozdíl třeba od dřeva nebo pórovitého betonu.
Taková slabá místa bývají rohy výběhu, kde se želva může oběma nohama zapřít. Zabezpečit roh můžeme dvěma způsoby, buď udělat rohy kulaté, takto jsem to vyřešil já.
Nebo rohy jednoduše se shora něčím překrýt.
Jak zhotovit plot z plastových plotovek ?
Z plotovek jsem si vždy zhotovil cca 2m pole, kvůli snadnější manipulaci a následnému usazení.
Dle potřeby jsem do každého pole vkládal i delší plotovky 50 cm, které díky tomu, že jsou delší a tudíž více zakopané v zemi, drží stabilitu plotu.
Plotovky doporučuji neskládat úplně k sobě, ale je dobré mezi nimi nechat tak cca 5 mm mezery, poté je možné plot různě tvarovat a zatáčet, dle tvaru, který zrovna potřebujete.
Plotovky jsou spojeny nahoře a dole páskou a každá plotovka je k pásce přichycena 4 kusy vrutů.
Největší výhodou plastových plotovek je, že jsou barevně stále, nepraskají, v zemi nehnijí, jsou lehké, dobře se s nimi pracuje a dle mě jsou i estetické.
Naopak jejich největší nevýhodou je vysoká cena.
Z recyklovaného plastu se vyrábí i různá prkna, a ty lze skládat vodorovně na sebe, což potom vychází i levněji a vypadá to také výborně.
Tady má chovatelka navíc v zemi ještě ztracené bednění, takže výběh je více zabezpečen proti podhrabání, což ocení hlavně chovatelé třeba želv stepních.
Dřevěný plot
Asi nejrychlejší a nejdostupnější řešení. Se dřevem se pěkně pracuje, vypadá dobře, je to přírodní materiál, začínali s ním snad všichni a někteří u něj i skončili 😊. Zdá se jako jasná volba.
Ale jak všichni víme, o dřevo se musíme starat, pravidelně natírat, poněvadž stačí jedna zima a flekaté a popraskané dřevo nemusí být zrovna okrasa zahrady a to je ten nejmenší problém. Nejčastěji asi se používají různé palisády z kulatiny a půlkulatiny, které se prodávají většinou na ohraničení záhonů.
Z vlastní zkušenosti vím, že i pokud dřevo ošetříme, tak za 3-4 roky stejně v zemi úplně shnije, což je jeho největší slabinou.
Jako jedním z možných řešení je dřevo nezakopávat do země a podložit ho třeba betonovými obrubníky, na kterých bude hrazení položeno a tím tak nebude trpět vlhkostí.
Dále na hrazení můžeme využít dřevěná prkna, OSB desky, voděodolné překližky nebo Cetris desky. Ty bych asi vyzdvihnul, poněvadž dokáží velice dobře odolávat právě vlhkosti.
Beton
Řekl bych, že v poslední době se betonové ploty těší, čím dal větší oblibě. Je to relativně levné, bezúdržbové řešení, které nás jak se říká, pravděpodobně přežije.
Relativně levné platí především o kostkách, které se využívají především ke stavbě základů a různých ztracených bednění.
Pokud kostky lepíte montážní pěnou, nezalíváte betonem, dají se i relativně „jednoduše“ rozebrat a přestavět, což se může hodit.
Stějně tak se dají použít i různé svahové tvarovky a palisády.
Jak ztracené bednění, tak tvarovky je možné vysypat hlínou a zasázet různé skalničky, sukulenty, bylinky, každý dle svého vkusu.
To dá plotu úplně jiný nádech a z betonové zdi se najednou stane kousek přírody. Koukejte!
Druhou možnou variantou jak vytvořit betonový plot je pomocí betonových panelů, ze kterých se staví betonové ploty.
Tyto panely nezabírají na šířku tolik místa jako kostky ze ztraceného bednění. Beton lze natírat a navíc lze vybrat i různé vzory povrchů jako např. štípaný kámen, což vypadá pěkně a není to jen „rovná betonová deska“.
Osobně bych vzor použil jen z venkovní pohledové strany a stranu směrem do výběhu bych nechal hladkou, aby po ní želvy nemohly šplhat.
Plechové vlnovky
Na obrázcích můžeme je vidět hezky kontrast, dle toho, komu má výběh sloužit.
Výběh pro vodní želvy, želvy vyžadující hodně suché až pouštní podmínky a poslední výběh může sloužit třeba pro naše Testuda.
Z čeho hrazení nedělat!
Čemu se určitě vyvarovat je hrazení z drátěného plotu nebo pletiva. Želva se bude snažit přes tuto překážku dostat ven a je velmi pravděpodobné, že se přes ni i dostane a pokud ne tak si o plot doslova vytrhá drápky z lůžka 🙁.
Sklo může být velice visuálně efektní, ale chce to větší prostor, aby na malém prostoru nepůsobilo jako lupa. Dále bych nedával sklo až úplně k zemi. Želva tuto překážku nebude registrovat a zapatlané sklo od želvy po dešti by se vám stejně dlouho nelíbilo. Proto je vhodné sklo postavit na nějaký podstavec, například různé kmeny nebo masivní větve vypadají velmi pěkně.
Je zapotřebí výběh se shora zakrývat nebo zakopávat pletivo do výběhu?
Toto si každý musí rozhodnout sám a zcela jistě velmi záleží na druhu a stáří želv a také kde bydlíte. Já osobně nemám ani jedno a to ani u mláďat a věřím, že členitý a zarostlý výběh s kameny a kmeny, které poskytují přirozené úkryty, je to úplně nejlepší řešení.
Jediným z mého pohledu predátorem, který reálně ohrožuje život želv je pes. Tam je rám s pletivem nebo sítí opravdovou nutností a sám bych ho také okamžitě instaloval !!!
Ale argumentem mohou být třeba i výkaly od koček, které ve výběhu asi nikoho nepotěší (kromě želv😊) a pletivo, či síť tomuto dárečku s jistotou zabrání.
Potkan a hlodavci jak je známo, mohou být problémem, ale spíše během zimování, kdy nezabezpečené zimující želvy ve sklepě mohou být potkany nepěkně okousány 🙁. V teoretické rovině bychom se mohli asi bavit dlouho, co vše by mohlo být možné a jaké historky po různých především sociálních sítích putují, ale to nechci hodnotit. Častým dotazem jsou třeba mravenci, které nikterak neřeším a jsou prostě součástí živé přírody a biotopů želv i ve volné přírodě.
Jak už jsem psal výše pletivo ve výbězích zakopané nemám, a to hrazení mám zapuštěné pod povrch jen pár cm, nikdy jsem nezaznamenal žádné podhrabání.
Ale stále se bavíme o evropských Testudech, která nejsou z mého pohledu velcí hraboši. Kamarád, který chová želvy stepní má v celém výběhu zakopaný umělý trávník, asi 30 cm pod povrchem až ke krajům, kde se rohož opírá o hrazení. V hrabání jsou stepky opravdový mistři a zde je obezřetnost určitě na místě.
Co do výběhu vysázet a co želvám udělá radost?
Pokud máme udělané hrazení a usazenou boudu, můžeme se vrhnout na úpravu terénu a osázení výběhu. Je fajn, udělat želvám nějaký kopeček, pahorek, ať není výběh jen rovná placka.
Pahorek uděláme na slunném místě, pokud bychom chtěli v budoucnu odchovy, želvy tento slunný kopeček zcela jistě rády využijí ke snášení vajíček.
Dále můžeme výběh doplnit velkými kameny, větvemi, dutými kmeny, které želvy milují a moc rády se do nich schovávají.
Pouze si musíme dávat pozor na to, abychom tyto věci nenaskládali blízko k hrazení a nevědomky tak želvám nepomohli k útěku. Kolem hrazení raději nic nedávat!
Také vám připadá, že se na nás želva vroubená na dalším obrázku směje nebo už mi jak se říká „hrabe“ 😊.
Radost želvám ale udělá i na půlku rozřízlý květináč, který můžeme zahrabat a udělat takovou kapsu do země, k tomu účelu jdou využít i různé placaté kameny.
A jdeme konečně sázet !
Já mám ve výbězích vysázeny Ibišky, Levandule, Vřesy, Juku …, ale opět každý dle svého vkusu.
Z těch pojídatelných je to Rozchodník, Hosta, Psí víno, Jahodník … tyto rostliny želvy velice rády okusují.
Lze vysadit i různé drobné sukulenty, jako např. Netřesky, i když je vždy jen otázkou maximálně hodin, než je želvy sežerou😊.
Vhodné je vysázet i nějaké dřeviny, které tvoří přirozený stín. V jednom výběhu mám velký smrk a želvy se pod ním ve stínu a jehličí rády zahrabávají.
Tady bych si akorát dobře rozmyslel, kde jehličnan zasázet, aby po čase nezabíral příliš mnoho místa a nezastínil výběh. V případě, že nemáte zrovna velký výběh tak zakrslé varianty jehličnanů jsou výborná volba.
Borové háje jsou v jejich domovině místem, kde nalézají útočiště, takže se toho určitě nebát.
Nezbytnou věcí, která nesmí ve výběhu chybět je samozřejmě miska s vodou, ideálně tak velká, aby se do ní želva celá vešla (vešla, ale neutopila) a v letních měsících si mohla užívat koupací sezónu 😊.
Co by určitě nemělo chybět, jsou také placaté kameny, na které želvám pokládám potravu a které slouží zároveň jako takový chodníček kolem boudy, což výborně slouží k obrušování drápků.
Výběh jen s „měkkým“ podložím bych určitě nedělal.
Placatými kameny odkládávám, i misky s vodou. Poněvadž tráva ve výběhu se téměř neseče tak tyto vydlážděné plácky třeba opukou, břidlicí, pískovcem, balkánskou rulou, vápencem … bude možná jediná plocha, kde tráva po čase nebude.
Potom co máme srovnaný terén, výběh je osázený, už zbývá poslední krok a to je výsev trávy.
Tráva je co se týče rozmanitosti, taková chabá náhrada bylin a rostlin, které v divoké přírodě jinak mají želvy k dispozici. Tedy když se bavíme o vegetativním období, jinak zde najdeme úplně suchou trávu/seno viz. Obrázek PAG, Chorvatsko.
Pokud byste měli výběh daleko od sousedů, je úplně nejlepší do výběhu vyset nějaké osivo Luční louka, které obsahuje semena lučních bylin, květin, plevelů a tato pestrost je přesně to, co je pro želvy ideální a nejvíce to simuluje jejich domovinu.
Samozřejmě v úvozovkách, takovou hojnost jako na obrázku níže, se obávám, že mají želvy jen opravdu málokdy.
Tyto louky je ovšem ideální vůbec nesekat, rostliny se po vegetativním období sami vysemení a tím dochází k samovolnému mechanismu přirozené obnovy.
Louku ovšem nemůže mít na zahradě každý, aby semena z nesečené louky lítala na zahradu sousedovi, který si pečlivě okopává každý záhonek, to by asi dobrým sousedským vztahům zrovna neprospělo😊 .
Pak vám nezbývá, stejně jako mě, než zakoupit jetelotravní směs, do toho si koupit nebo nasbírat semena smetánky lékařské (pampelišky), Jitrocele kopinatého a já ještě přimíchávám osivo jetele plazivého.
A pak už jen zalévat a doufat, aby želvy pokud je tam už máte, této trávě dali alespoň nějakou šanci vzejít 😊.
A takto hezky zeleně vypadají moje výběhy pouze na jaře 😊.
Co říci na závěr. Teď už jen užívat si želvy pozorováním ve výběhu a to se nejlépe dělá z nějaké pohodlné lavečky se svými blízkými a třeba šálkem dobré kávy nebo čímkoli jiným, co máte rádi.
Želvám zdar, a pokud ho vaše želvy ještě nemají tak hurá stavět venkovní výběh! 😉
Děkuji za poskytnutí některých fotografií mým přátelům!
Zdeněk Landsmann, Lukáš Vrkoč, Jarka Slabá, Aleš Kerner, Matúš Kolláti