Čím želvu krmíme
Potrava v létě
Při sestavování vhodného jídelníčku pro naše obrněné kamarády je třeba vycházet z toho, kde tyto želvy v přírodě žijí, co a kolik tam toho mají k snědku.
Asi není překvapením, že pobývají ve velice na potravu chudých podmínkách. Tudíž mají na výběr pouze kaloricky velmi chudou potravu, s minimem cukrů a bílkovin, ovšem bohatou na vlákninu s většinou vysokým podílem vápníku.
Dle popisu potravy bychom tyto želvy jasně zařadili mezi býložravce, ale k tomuto jídelníčku jsou především donuceni přírodou, poněvadž většinu svého života nic jiného k dispozici nemají.
Nicméně my víme, že v přírodě, i když velmi výjimečně, se s chutí pustí do mršiny nebo sežerou šneka, hmyz, či žížalu, trus jiného zvířete, tudíž bych je zařadil spíše mezi všežravce.
Přestože jsem teď trochu odbočil, nám z toho stále vyplývá, že základem jídelníčku by měla být, stejně jako v jejich domovině, především luční potrava bohatá na vápník a vlákninu – tzn. vhodná je zejména:
pampeliška (listy i květ), jitrocel, jetel, kopřivy, bodláky, ptačinec, žabinec, řebříček, hluchavky, luční byliny a trávy… jednoduše vše, co roste na každé zahrádce, v parku nebo louce.
Přes léto pak jsou velice vhodné květy Ibišku, které želvy milují. Dále jako doplněk listy jahodníku i ostružiníku (plody spíše střídmě), listy Moruší, různé sukulenty a tučnolisté rostliny jako např. Netřesky, Sedum, Aloe, Opuncie (podávat bez trnů). Do výběhu je také vhodné zasázet tzv. Psí víno,(Bohyšku) Hostu, Rozchodníky, želvy s oblibou listy těchto rostlin okusují.
Jako pamlsek a pro pestrost stravy je vhodné občas podat sezónní ovoce a zeleninu, např. meruňky, třešně, jablka, blumy, jahody, zelenou slupku od melounu, maliny, borůvky, dýni, okurku, mrkev… tzn. vše ideálně ze zahrady a v době, kdy toto ovoce má sezónu. Naopak není potřeba, a je spíše na škodu, kupovat v zimě v obchodech. A opakuji pouze jako doplněk, což znamená jednou týdně pár kousků, dle toho kolik máme želv.
Naopak vyloženě nevhodná jsou rajčata, saláty, citrusy, šťavely (kyseliny vyvazují vápník, což je nežádoucí), banány, tvaroh, vajíčka, pečivo, piškoty apod.
Želvy většinou, někdy i s chutí, tyto potraviny pozřou, nicméně je jen obtížně tráví a některé z nich želvám vyloženě škodí, poněvadž je odvápňují. Typický příklad nevhodné a někdy dost často podávané potravy „protože to želva má ráda“ je rajče a hlávkový salát (podotýkám, že jediný vhodný salát je Římský). Oboje želvy milují, ale je to naprosto nevhodná potrava.
Potrava v zimě
V zimě to máme s pestrostí a výběrem vhodné potravy mnohem horší. Jakmile přijdou první mrazy, zmrzne pampeliška a ostatní luční potrava, je nutné přejít na kupované, bohužel.
Přes zimu pak krmíme především:
Čínským (Pak Choi) a Pekingským zelím (vždy vybíráme co nejzelenější hlávky). Velice vhodné jsou Čekankové puky jak bílé (Endivie) tak i červené (Radicchioa) a Římský salát.
Pouze jako zpestření jídelníčku (nekrmíme každý den): Rukola, Polníček, ale třeba i listy Tlustice nebo květy Vánočního kaktusu (u rostlin z květináče si dáváme pozor, aby nebyly hnojené).
Vhodná jako doplněk je i dýně, která se dá dobře uskladnit a krmit s ní i v zimě.
Potravu nekrájíme ani nikterak neupravujeme, je velice vhodné, aby si želva kousáním do tvrdších věcí brousila zobák, který jinak může přerůst.
Pozor na chemicky ošetřenou zeleninu z obchodů, před podáním raději vždy omýt vodou.
Určitě bych nepodával shnilou a plesnivou potravu, ale to je asi každému jasné.
Jako zpestření a doplnění vitamínu A můžeme želvě občas podávat nastrouhanou mrkev.
Přes zimu v květináči pak můžeme pěstovat rostlinu zvanou Kalisie, její listy přes zimu želvám přijdou velice vhod.
Nesmíme zapomenout ani na seno, které by mělo být součástí každého jídelníčku želvy. Pokud máte tu možnost, nejlepší je přes léto nasušit pampelišku, jitrocel, jetel, kopřivy… ve zkratce tzv. luční seno a máte vystaráno.
Pokud tuto možnost nemáme, nezbývá než seno koupit. V obchodech se díváme po seně alpském (jemném) např. PRE ALPIN dostupné na www.glord.cz.
Popřípadě se díváme po seně lučním, s co nejvyšším podílem pampelišky a jetele.
Jen bych dodal, že želva nesmí mít na výběr jinou potravu než suché, a vždy je nutné vytrvat (někdy i několik dní), jinak dá přednost něčemu šťavnatějšímu a seno nám bude odmítat.
Krmení senem můžeme brát jako takový ukazatel – pokud nám želva žere i seno, máme správně nastavenou velikost krmné dávky.
Granule jsou ve většině případů nevhodné, poněvadž mají vysokou nutriční hodnotu, vysoký podíl bílkovin atd. Netvrdím, že jsou špatné všechny, ale nemám to vyzkoušené. Vždy jsem se bez granulí obešel, a proto vám žádné nedoporučím.
Jediné vhodné granule jsou lisované granulované seno, které můžeme před podáním nechat nepatrně rozmočit ve vodě. Ale proč kupovat granulované seno, když můžeme seno podat v normální, přírodní formě, nelisované.
Všeobecně u krmení želv platí: čím méně, tím lépe, a nejhezčí želvy jsou často vidět u chovatelů tzv. lajdáků. Překrmování a rychlý růst je v soukromých chovech velký problém.
Je plno svědomitých chovatelů, kteří dělají téměř vše dobře, mají výborné vybavení, pravidelně vlhčí, ale želva má přesto všechno Rachitis (hrbolatý) nebo růstem úplně zdeformovaný krunýř. Bohužel důsledek překrmování.
Želva v přírodě roste velmi pomalu, mění se počasí, může ujít každý den i několik kilometrů, k dispozici má třeba jen suchou trávu a přes zimu spí. Oproti tomu při naší péči a chovu v teráriu se má prostě celý rok příliš dobře a rychle roste, což se podepíše nejen na estetice, ale bohužel především na poškození vnitřních orgánů, zejména pak ledvin, pokud je podávána strava bohatá na bílkoviny.
Zda správně krmíme, lze do jisté míry pozorovat přibýváním na váze. Neexistují žádné tabulky, kolik by želva měla mít v roce, dvou atd., každá želva je jiná. Měla by pozvolna přibírat, pozvolna je myšleno pár gramů měsíčně.
Pro jednu malou želvu stačí půl listu čínského zelí denně (velikostně bych přirovnal k dlani ruky) a jen jí prospěje, když bude mít dvakrát týdně hladovku. Mnohem více želvě ublížíme překrmováním!
Pokud si nejste jistí, zda daná potrava je pro želvu vhodná, můžete potravu vyhledat na stránkách níže, kde dostanete odpověď.
https://www.thetortoisetable.org.uk/
Nicméně nejsem zastáncem velkého experimentování v potravě. To nejlepší pro želvu, jak už jsem psal výše, nám roste na zahradě, parku nebo louce – tzn. luční strava.
Níže dvě fotky pětiletých želv vroubených, takto vypadá správný vývoj krunýře.
Vápník, základní stavební prvek krunýře
Co je to vlastně vápník?
Vápník je sůl a je základní složkou nejen kostí, ale i mnoha dalších biologických procesů.
Pro nás poměrně důležitá informace je, že tato sůl je bez příměsí jiných sloučenin špatně rozpustná a tudíž špatně vstřebatelná.
V článku o potravě jsme se dozvěděli, že želva by měla být krmena potravou bohatou na obsah vápníku a vlákniny. V přirozeném prostředí želv, rostliny a byliny (hlavní potrava želv) vyrůstají převážně na písečno – vápencovém podloží, tudíž obsahují více vápníku než zelené, co vyroste u nás na zahradě.
A teď vás možná napadá otázka – a co naše malé želvy chované přes zimu doma v teráriu, když nemáme k dispozici ani to zelené krmení z venku? Neměli bychom vápník tedy přece jenom nějak doplňovat?
Co je důležité si říci úvodem, stejně jako u potravy, tak i u doplňování vápníku platí u želv známé pravidlo „méně znamená více“!!! Představa, že želvám nabídneme vaječné skořápky a pro jistotu jim je (nebo jiný doplněk) ještě budeme sypat každý druhý den na potravu, abychom vápník maximálně doplnili, není úplně dobrá cesta. Pravidlo, že vápníkem se přece nedá předávkovat, bych v tomto případě nebral tak úplně doslova.
Někteří chovatelé dokonce doplňky raději vůbec nepoužívají s vysvětlením, že kvalitní potrava, v kombinaci s kvalitním osvětlením a z něho dostatek vitaminu D3, zajistí vše, co želva potřebuje a jakékoli umělé doplňování přináší příliš velké riziko, s obavou možných zdravotních komplikací, nebo dokonce úhynu, než druhořadý problém nedostatku vápníku.
Jak z toho tedy ven?
Mohu mluvit zase jen sám za sebe, já zvolil z mého pohledu zlatou střední cestu.
Základ je bez pochyby kvalitní osvětlení v teráriu!!! Bez něho můžeme želvě podávat, co chceme a bude to „k ničemu“. Je-li kůže vystavena UVB záření, tvoří se v ní vitamín D3, který plazi potřebují pro vstřebávání a využití vápníku. Ten je poté zpracováván játry a ledvinami a reguluje absorpci vápníku i mnoho dalších životně důležitých tělesných funkcí.
Venku nám dodává UVB záření sluníčko tam to máme bez práce, ale doma do kvalitního osvětlení prostě musíme investovat.
Želvy mají u mě k dispozici, a to jak dospělé tak i mláďata, sépiové kosti, které mohou libovolně okusovat a tím si i obrušovat zobák.
Dále pak je součástí terária/stolu miska s nadrcenými vaječnými skořápkami. Vaječné skořápky tvoří z valné většiny (asi 94 %) uhličitan vápenatý (nejčastější sloučeninou vápníku v přírodě) + další stopové prvky. Želvy skořápky dobře přijímají a také jsou z mého pohledu jedna z přirozených možností jak doplňovat vápník. Na druhou stranu může někdo namítat, jak často želva v přírodě najde vajíčko nebo skořápku z vajec, asi to moc často nebude. Ale želva v přírodě má holt jiné kvalitní zdroje vápníku, ne jako ta našem v terárku.
Jak skořápky před podáním připravit?
Po rozklepnutí vajíčka a jeho upotřebení skořápky od vajec důkladně vymyjeme, necháme alespoň jeden den vyschnout třeba na okně nebo v blízkosti radiátoru. Jakmile jsou suché, položíme je na talířek a vložíme na 1 minutu na plný výkon do mikrovlnné trouby (asi 900W). Důvodem je tepelná úprava, která má zapříčinit zničení bakterie Salmonely, ale i dalších bakterií jako např. Campylobacter. Zbytky bílku se také mohou stát dobrým živným médiem pro kontaminující flóru. Z těchto důvodů bych tepelnou úpravu před požitím doporučil. Riziko přenosu asi nebude příliš vysoké, ale 1 minuta v mikrovlnce je jistota, která nás „nic“ nestojí a skořápku to nijak neznehodnotí.
Poté již můžeme skořápky rozemlít doslova na prach. Proč na prach?
Za prvé, jde o čistě mechanický problém, čím větší kousek malá želva pozře, tím menší šance je na rozložení skořápky v žaludku. V kombinaci s ještě jinými faktory – třeba pozření velkého objemu skořápek – může dojít k neprůchodnosti střev.
Co je myšleno jinými faktory: nepohyblivost střeva z různých příčin, mírná dehydratace, dlouhodobě příliš suchá potrava, celkově snížená pohyblivost v teráriu (a tím i zpomalená pasáž tráveniny), nižší příjem vlákniny, nepřiměřená četnost a množství sypání na potravu, genetická predispozice …).
Kromě mechanického uvíznutí je druhým podstatným důvodem větší šance na vstřebatelnost a následnou využitelnost vápníku. Vysvětlím.
V žaludku želvy je kyselé prostředí, nicméně i tak se skořápky špatně rozpouští, navíc v omezeném čase, poněvadž po pár hodinách se žaludek vyprazdňuje a tak se mohou vetší části skořápek v téměř nezměněné podobě dostat dále do střev. Čím větší kousek, tím déle potřebuje čas na rozpuštění a ten čas prostě nemáme. Tudíž z tohoto důvodu je dobré skořápky namlít nebo rozdrtit na prášek.
Samozřejmě někteří mohou argumentovat, že želvy v přírodě skořápky žerou vcelku a do mikrovlnky je také nikdo nedává. Ano, ale já osobně tam pořád vnímám veliký rozdíl mezi četností pozření, rozdílným způsobem života, stravy a samozřejmě i možností nějakého procenta úhynu, který v přírodě nikdo nepočítá. Tento postup nikomu nenutím a je na každém chovateli co, jak často a v jaké formě bude svým želvám předkládat.
Prášek ze skořápek lze také kombinovat například s uhličitanem vápenatým CaCO3 (CaCO3 kupuji na váhu v lékárně v Brně k dostání v Lékárně u Milosrdných bratří), nebo s jemně mletým krmným vápencem. Dále je možné také použít rozdrcenou nebo nastrouhanou sépiovou kost, pokud už o ni želvy vcelku nejeví v teráriu zájem, v nadrcené podobě se do ní pak znovu opět rády pustí.
V zimním období, cca jednou za 14 dní, můžeme mláďatům vápníkem poprášit potravu pomocí obyčejné cukřenky na koláče. To stejné praktikuji i u gravidních samic, před snůškami. Plus mají k dispozici sépiové kosti.
Pro více obsahu vápníku v půdě je vhodné na jaře pocukrovat i celý venkovní výběh.
Možná už jen závěrem bych doplnil, že bych se vyhnul umělému doplňování vitamínu D3 v tekuté formě. Dávkování se velice špatně měří, a pokud dojde k předávkování, což může rozhodnout pár kapek, tak to může mít pro zvíře fatální zdravotní následky.
Použité online zdroje: