Jaké vybavení si připravit před nákupem malé želvy TESTUDO

Vhodný rozměr a typ terária nebo želvího stolu

Toto doporučení se týká převážně chovu malých želv přes zimu v teráriu nebo želvím stole.
Nesmíme zapomenout, že želvy TESTUDO milují pobyt venku, což je to pro ně přirozené prostředí a nic lepšího pro ně nelze v umělých podmínkách vymyslet. Chov jen v teráriu, bez možnosti venkovního výběhu, nemohu doporučit a vždy se to snažím potencionálním zájemcům rozmluvit.

Ideální způsob chovu těchto želv je od jara do podzimu venku a přes zimu zimovat, tak jak to mají želvy v přírodě. Chov doma (ve vnitřních prostorách) je z mého pohledu vhodný tak maximálně do 3 let věku želvy. Byla by obrovská škoda tyto evropské tvory přizpůsobené na celoroční pobyt venku chovat celý život v teráriu, či želvím stole. Pokud bychom chtěli chovat želvu přes zimu v teráriu, zvolíme raději jiný druh suchozemské želvy – např. z Ameriky, Afriky, který nezimuje, popřípadě nějaký druh vodní želvy např. Klapavku.

Protože nejběžněji jsou k dostání mláďata cca do jednoho roku, budeme vycházet z toho, že jsme si dovezli mládě právě tohoto stáří.

Před koupí želvy již máme nachystanou vhodnou ubikaci, kde želvu ubytujeme. Bohužel to musím zmínit – někteří lidé mají pocit, že napřed koupí želvu, tu strčí do krabice od bot, a pak začnou něco shánět. Jedna, na první pohled z nejrozumnějších a nepohodlnějším cest, je koupit terárium a želvu přímo od chovatele. V zásadě s tím mohu souhlasit, bohužel ale několik chovatelů prodává terária buď velmi malá (která se přehřívají) nebo dokonce s nevhodným osvětlením. Navíc je samozřejmě takové „zařízené terárium“ mnohdy i o tisíce dražší, než pokud byste si ho poskládali sami. 

Pojďme si nyní říci, jak by mohla taková vhodná ubikace vypadat a co by měla obsahovat.

Vhodná ubikace je želví stůl nebo terárium, NE akvárium! Možná vás teď napadlo, jaký je rozdíl mezi akváriem a želvím stolem. Zásadní rozdíl je ve výšce stěn, kdy akvárium bývá většinou hluboké a tím u dna téměř necirkuluje vzduch a přehřívá se.

Želví stůl je vlastně jen taková ohrádka, s výškou stěn cca 25 – 30 cm (samozřejmě vždy záleží na celkovém rozměru stolu, druhu a stáří chované želvy).

Terárium musí mít dvojité větrání (spodní a vrchní) a mnou doporučený rozměr je 100 x 50 x 50 cm nebo větší, každý dle svých možností. Úplné minimum pro jednu želvu je rozměr 80 x 40 x 50 cm, ale to je opravdu minimum.

U malých rozměrů terárií typu 60 x 30 x 30 cm hrozí přehřívání ubikace, proto je naprosto nevhodné a riskujeme zdraví zvířete. Chápu, že to svádí pro malinkou želvu velikosti desetikoruny zakoupit toto levné řešení, ale nejde o to, že by želvě prostor nestačil. Problém je teplota, která na tak malém prostoru bude vždy pro chov želv tohoto druhu příliš vysoká.

Poněvadž želvy využívají jen spodní plochu terária – dno, jsou nevhodná terária, která mají spodní větrání řešeny formou tzv. rampy.

Tento typ větrání je pro chov želv nepraktický. Ukrajuje část dna, kterou by želva jinak mohla využívat, mřížkou propadává ven substrát, a v neposlední řadě se želva snaží na tento schodek vylézt. Pokud se jí to povede, jednak hrozí úprk, a při zachycení drápků do mřížky o ně může lehce přijít.

Z toho vyplývá, že vhodné terárium pro želvu, by mělo mít přední větrání umístěno svisle (např. malá mezera mezi dvěma skly, vrtaná lišta, děrovaný plech), na spodním, předním panelu terária, co nejblíže k pojezdové liště, aby se želva na něho nevyšplhala.

Terárium neumisťujeme přímo k radiátoru nebo k oknu! Mohlo by se přehřívat. V teráriu by zcela určitě nemělo být v chladné části více než 25 stupňů. Osobně se přimlouvám, a sám to tak mám, o úplné vysazení pojezdových dvířek (skel), aby vzduch lépe cirkuloval. 

Abychom dvířka mohli mít vysazená, je nutné, aby přední lišta s větráním nebyla příliš nízká. Pokud by byla vysoká např. jen 10 cm, my nasypeme 5-7 cm hoblin, je rázem želva téměř nahoře a hrozí úprk. Tudíž při koupi terária myslíme na to, aby přední lišta terária byla dosti vysoká, doporučuji alespoň 16 až 17 cm nejméně, vždy ovšem záleží na celkové výšce terária.

V zimě, a zejména pokud hodně mrzne, dáváme pozor při větrání v případě, že máme terárium a zejména želví stůl umístěný naproti nebo blízko oknu. Přímý ledový vzduch z venku by nám mohl želvu nachladit. Možná se to zdá jako zbytečná poznámka, ale lidé si občas neuvědomují, že želva má v teráriu teplotu jako my třeba v koupelně, a asi by se nám příliš nelíbilo si po koupání na sebe otevřít v zimě okno.

Na zadní část terária, a někdy i na boky, je vhodné umístit tapetu nebo nějaký typ vhodného pozadí (nemělo by svou členitostí příliš zasahovat do prostoru terária, aby ho nezmenšovalo). 

Želvy přes pozadí potom nevidí ven a nemají pak tendenci se tak moc škrábat po skle za účelem úniku (želvy totiž průhledné sklo nevnímají jako překážku).

Osvětlení terária nebo želvího stolu

Ubikace pro želvu musí obsahovat dva typy osvětlení.

1. zářivku nebo denní výbojku, jako simulaci denního světla. Pro plazy je nevhodné jakékoli LED osvětlení, které má velký podíl modrého světla. Naším cílem je, aby zvíře vnímalo přirozené a nezkreslené barvy, k čemuž nejlépe slouží právě plnospektrální zářivky a výbojky.

Doporučit mohu plnospektrální lineární zářivky NarvaBiovital, které jsou opravdu výborné. 

Vhodné jsou trubice s co možná nejvyšším podílem bílého spektra, které nejvíce simulují denní viditelnost a také dodávají UVA záření, což NarvaBiovital v obou případech dobře splňuje.

Ještě o úroveň výše než jsou zářivky, co se týče kvality a simulace denního osvětlení, jsou halogenidové výbojky SunLuxDaylight (k jejich provozu je zapotřebí předřadník). Jejich nevýhodou je především vyšší cena, ale momentálně asi nic lepšího není.

Pokud bychom chtěli ušetřit, lze použít i obyčejné zářivkové trubice T8 nebo spíše novější a úspornější typ trubic T5. Dostupné třeba v elektro obchodech nebo hobby marketech. 

Vhodná teplota světla by se měla pohybovat kolem 6000K, číselné označení trubic 865, 958, 965.

Denní osvětlení by mělo svítit alespoň 10 – 12 hodin denně, dle ročního období.

V případě, že zvolíme zářivku, délku trubice volíme vždy přes celou šíři terária nebo stolu.

Tedy u 100cm dlouhého terária použijeme trubici T5/21W o délce 850 mm. Zářivku nepřichycujeme k větrací mřížce, abychom tak nezabraňovali cirkulaci vzduchu.

Celé osvětlení můžeme nalepit na strop terária transparentním silikonem (nezapomenout odmastit).

Kabely většinou vedu po teráriu v hliníkových trubičkách o vnějším průměru 1 cm, které také nalepuji silikonem.

Z osvětlení vždy odejmeme kryt trubice (filtruje UVA záření), pokud osvětlení kryt obsahuje!

2. UVB výbojku, která slouží k nahřívání želvy a doplnění nezbytného UVB záření (vitamínu D3). V teráriu by měly být různé teplotní gradienty, to znamená, že v teráriu musí být místo, kde se želva může nahřát (teplá část) a také ochladit (chladná část).

Výbojku umisťujeme ne doprostřed terária, ale k jedné nebo druhé straně terária. Důvodem je dosažení teplé části na jedné straně terária a chladné části na straně druhé. Na substrát pod výbojku nic nepokládáme, nepatří tam ani kameny, kůry atd., vhodný je pouze, nebojím se říci hodně vlhký až mokrý substrát, který se teplem odpařuje.

Velice častá chyba chovatelů je, že mají nízkou teplotu pod výbojkou. Doporučená teplota, kterou bychom měli naměřit na teploměru, který položíme na substrát pod výbojku, je 40 stupňů. 33 nebo 35 stupňů dlouhodobě opravdu nestačí. Správná teplota pod výbojkou je pro úspěšný chov a zdraví želvy opravdu důležitá!

V chladné části terária, to znamená na opačné než máme výbojku, bychom zcela jistě neměli naměřit více jak 25 stupňů, ideálně 21 – 23 stupňů. 

Velice vhodné jsou také noční poklesy teplot, kdy želva odpočívá, teplota by teoreticky mohla klesnout až k 15 stupňům, toho ovšem v domě nebo bytě jde většinou jen těžko dosáhnout.
Wattáž výbojky opět přizpůsobujeme velikosti terária. Pro mnou doporučený rozměr terária 100 x 50 x 50 cm, je vhodná výbojka s předřadníkem např. SUNLUX UV 35W PAR30. Tyto výbojky jsou velice kvalitní a i po několika letech svícení stále vykazovaly velice dobré výsledky UVB záření.

Možná bych už jen doplnil, že výbojku nedoporučuji dávat do žádných květináčů, stínidel a okrasných krytů, kde se výbojka přehřívá a rapidně se tak zkracuje její životnost. Tudíž ideální je pouze obyčejná keramická objímka.

Vůbec se nebudu zmiňovat o kompaktních UVB žárovkách, které mají velice krátkou životnost. Neposkytují tak kvalitní UVB záření, ale hlavně nejpozději po cca roce svícení (nebo dvě zimy) dávají jen minimum UVB záření a žárovku je nutné proto vyměnit. K UVB žárovce je nutné připočítat cenu ještě výhřevných žárovek, kterou bude nutné vyměnit minimálně dvakrát za zimu. Jednoduchými počty je jasné, že po dvou letech jste na ceně výbojky s předřadníkem. Proto mi přijde nerozumné do tohoto svícení investovat peníze.

Obě osvětlení, jak zářivku tak UVB výbojku, je vhodné zapojit do dvou spínacích hodin (úplně postačí obyčejné mechanické), které nám usnadní práci a želvy budou mít stále stejný rytmus svícení, což je žádoucí.

V zimním období mám nastaveno svícení následovně. Zářivka svítí od 8:30 – 18:30. Výbojka 9 – 17:30. Každý si ale může nastavit svícení dle svých potřeb, ročního období a potřeb želvy.

Jak je vidět na příkladu, výbojka ráno zapíná později a večer vypíná dříve, než zářivka. 

Vysvětlení: slunce také ráno hned po rozednění naplno nehřeje, a večer naopak postupně ubírá na intenzitě, než nastane tma. Samozřejmě to není zdaleka identické jako slunce, ale je zde alespoň nějaký postupný nástup, a útlum intenzity osvětlení a teploty.

Nepodceňujte a nešetřete prosím na osvětlení ubikace – želva je studenokrevný plaz, který je závislý na teplotě a světle svého okolí, a velice na něj reaguje. 

V případě, že se želva dostatečně teplotně nenahřeje a důsledkem toho se jí dostatečně nenastartuje metabolismus, stává se apatická, ospalá a především má problémy s trávením potravy. Hrozí tím vážné zdravotní komplikace.

Pakliže v ubikaci chybí druhý faktor a tím je UVB osvětlení, nedochází k látkové přeměně, a tělo želvy není schopné dostatečně přijímat a vstřebávat vápník, a to bývá jedním z důvodů Rachitidy. Měknutí krunýře a Rachitida (hrbolatý, až zcela zdeformovaný krunýř), není problém jen estetický, ale souvisí s tím i často nevratné poškození vnitřních orgánů, zejména ledvin.

Substrát, aneb především vlhkost a hygiena ubikace

Jedním z pilířů vhodného růstu krunýře želvy je vlhkost. Substrát by měl být permanentně vlhký až mokrý, a mláďata by v něm měla v ideálním případě spát zahrabaná celou noc. 

Spánek ve vlhku, společně s nočním poklesem teplot, tvoří ideální klima pro odpočinek a správný růst naší želvy.

Vhodným substrátem pro malé želvy TESTUDO jsou proto obyčejné hobliny z měkkého dřeva, které dobře absorbují a drží vlhkost, a malé želvy se do nich lehce zahrabávají.

Prosím neplést si hobliny s pilinami nebo dřevěnými chipsy. To je úplně něco jiného.

Správná konzistence hoblin vypadá takto:

Alespoň do dvou až tří let želvy používám hobliny po celém teráriu ve výšce nejméně 5 cm (dle velikosti želvy). Chápu, že nejsou tak estetické jako terária s např. směsí písku a hlíny, ale věřím, že chápete důležitost dostatečné vlhkosti, kterou hobliny plní. U starších želv doporučuji chov pouze venku se zimováním, tudíž substrát již nebudeme nadále řešit.

Jen ještě dodám, že ve venkovních výbězích vlhkost nikterak nesleduji. Samozřejmě kropím výběhy dle potřeby a při té příležitosti liji vodu i do boudy, kde želvy přes noc spí (když chtějí). Ale to je vše.

Bohužel estetika terária občas vyhrává nad potřebou malých želv. Argumenty o přirozeném substrátu v tuto chvíli nejsou na místě, poněvadž chov želvy v umělých podmínkách (ve skleněné krabici), bez přirozené vlhkosti vzduchu, vysokého sloupce půdy, ranní rosy, vysoké trávy a zejména pak ostatních přírodních vlivů (změny teplot a počasí), které v umělém prostředí neprobíhají, je prostě jen jeden článek řetězce, který sám o sobě nic neznamená, a v tomto období želvy neplní funkci, kterou malé želvy potřebují. Udržování hygieny u tohoto substrátu také není jednoduché, měnit např. každý měsíc všechnu hlínu v teráriu, bude fyzicky jistě dosti náročné.

Ráno vytažená želva z hoblin je doslova nacucaná vlhkostí, vypadá jako balónek a tak to má být.

A jak je to s hygienou? Bohužel v chovu želv poslední roky velmi opomíjená záležitost. Bylo by velmi naivní si myslet, že když jakýkoli substrát vyměníme jednou za půl roku, je vše v pořádku.

Při vysokých teplotách, výkalech želvy a zbytcích krmení v substrátu, je již po měsíci (i při pravidelném úklidu) velké množství bakterií, což může vést k mnoha zdravotním komplikacím, např. problémům s očima. 

Jak vidíte, hygiena v ubikaci je velice důležitá a hobliny se snadno mění, jsou lehké, dobře se likvidují a neplesniví. Hobliny měníme dle potřeby v závislosti na velikosti ubikace, stáří a počtu želv. V případě jedné až dvou želv cca jednou za 14 dní.

Protože hoblina je přírodním produktem, v případě jejího pozření želvám nic nehrozí a bez problému projde traktem. Kamarád, který hobliny v chovu používá již 25 let, nikdy úhyn želvy kvůli pozření hobliny nezaznamenal.

Kde hobliny získat? Většina z nás asi nemá v okolí truhláře, od kterého bychom mohli nelakované a bezprašné hobliby získat. Nicméně hobliny jsou relativně levné a lze je zakoupit na eshopech, v petcentrech, hobby marketech atd. 

Dobré zkušenosti mám s hoblinami z eshopu: www.steliva.com, označení: Happy Horse VOLUME, hobliny, podestýlka 20kg 500 l.

Už jen doplním, že hobliny pravidelně proléváme vodou pokojové teploty např. dětskou konvičkou (jen povrchové rosení nestačí). Hobliny musí být stále hodně mokré, někdy i na dně terária vidím stát prolitou vodu, což ale není na škodu, poněvadž se velmi brzy vsákne do hoblin nebo odpaří.

Jednoduchým ukazatelem, zda hobliny máme správně vlhké je, že pokud hobliny zmáčkneme v dlani, měla by z nich kapat voda.

Ostatní vybavení terária / želvího stolu

V teráriu nebo na želvím stole by želva měla mít k dispozici misku na vodu. Misku volíme přiměřené velikosti, tak aby se do ní želva vlezla, ale aby se v ní neutopila. Pokud je miska glazovaná, je pro malinké želvy vhodnější (aby jim to neklouzalo) na dno misky vysypat oblázky. Vodu denně měníme, želvy si rády do misky s vodou lezou a vykonávají tam potřebu. Dále přidáme druhou misku na drcené skořápky.

Vhodný je také velký placatý kámen, který můžeme umístit například doprostřed ubikace, na který pokládáme želvám potravu, a slouží také k obrušování drápků. Nejčastěji se k tomuto účelu používá břidlice, pláty břidlice je možné zakoupit např. v Hornbachu.

Občas chovatelé přidávají různé domečky, překážky, mosty, apod. Fantazii se meze nekladou, i když z mého pohledu to želvy k ničemu nepotřebují. Pozor bych si dával především na plíseň, která na dřevě díky vysoké vlhkosti ráda a velice rychle vzniká. Upřednostnil bych proto raději věci např. z keramiky a kamene. 

Všemožné překážky a domečky nedáváme blízko výhřevné žárovky, poněvadž to pro malé želvy může být nebezpečné. V případě pádu a převrácení želvy na záda, přímo pod výhřevnou žárovku, by se želva nemusela hned otočit zpět a mohlo by dojít k jejímu přehřátí a úhynu, na to pozor!

Co určitě doporučuji, je teploměr umístěný ve chladné části terária, abychom měli stále přehled o teplotě.

Vlhkoměr úplně nutný není, pokud pravidelně proléváme hobliny vodou tak víme, že vlhkost je dostatečná a prakticky není co měřit.

Pokud byste přece jen vlhkoměr rádi zakoupili, dobrou zkušenost mám spíše s ručičkovými vlhkoměry s umělým vlasem.

Levné vlhkoměry do 200 Kč jsou většinou k ničemu, poněvadž jsou velice nepřesné.

Co se vůbec nedoporučuje, jsou výhřevné kameny, které želvám škodí.