Testudo hermanni – želva zelenavá
Znaky, historie, taxonomie, výskyt hermanni v Evropě
Želva zelenavá, latinsky Testudo hermanni – všichni ji dobře známe. Nejen v České republice, ale i po celém světě, velice oblíbená želva u mnoha chovatelů želv. Rozšířená zejména pro nenáročný chov, atraktivní zbarvení, neagresivní povahu, různorodou škálu velikostí.
Díky její relativně nízké pořizovací ceně, dlouhodobé schopnosti snášet i velice špatné chovné podmínky, a relativně hojných odchovech v zajetí, to vše z ní dělá dobře dostupnou želvu pro širokou veřejnost, někdy bych řekl až bohužel.
Přiznám se, že hermanky (jak se jim někdy lidově říká) mě také dostaly a patří mezi mé nejoblíbenější Testuda. Rozmanitost těchto želv je úžasná a pořád je co objevovat a čím se kochat.
To nemluvím o její úžasné adaptaci na naše prostředí, je to holt evropská želva a s trochou nadsázky je tady doma (v porovnání se želvami z jiných kontinentů samozřejmě).
Zejména začínající chovatelé si občas želvu zelenavou pletou se želvou stepní, ale především se želvou řeckou. Řecký poddruh nazvaný ibera, může být někdy okem laika opravdu podobný želvě zelenavé boettgeri.
Na prvním obrázku želva zelenavá, na druhém potom želva řecká.


Kromě rozdílů ve velikosti, zbarvení a jiných vizuálních znacích, které zkušený chovatel již na první pohled vidí, si můžeme pomoci následujícími, úplně základními rozdílnými znaky obou druhů.
Želva řecká má na „stehnech“ zadních nohou dvě ostruhy, dva výčnělky kuželovitého tvaru.


To želva zelenavá nemá, tedy až na velmi vzácné vyjimky, a to jsou některé ostrovní lokality Testudo hermanni hermanni, např. ze Sicílie nebo Sardínie. Výčnělky/ostruhy hermanni ovšem vypadají trochu jinak než u želvy řecké, nejsou zdaleka tak výrazné.
Dalším rozdílným znakem obou druhů je rozdělený nadocasní štítek, který najdeme ve většině případů jen u želvy zelenavé.


A poslední věcí, kterou bych rád zmínil, je u želv zelenavých trn na konci ocasu. Výraznější zejména u samců, ale mají ho i samičky.

Historie a taxonomie
Název hermanni nedostala tato želva náhodou, již v roce 1789 přírodovědec Johann Friedrich Gmelin pojmenoval tuto želvu jako Testudo hermanni, když ji viděl v botanické zahradě francouzského lékaře a přírodovědce Johanna Hermanna.

Bohužel historie tomu chtěla, že celá taxonomie (věda zkoumající druhovou rozdílnost a jedinečnost organismů) této želvy měla svůj vývoj a byla plná zvratů a nepřesných určení.
Až do první poloviny 19. století byla Testudo hermanni a Testudo graeca považována za jeden druh a oba dva druhy byly jednotně nazývány Testudo ibera.
Od roku 1925 již Testudo hermanni. Do roku 1987 byla dnešní T.h.boettgeri nazývána Testudo hermanni hermanni. A želvu, kterou dnes nazýváme T.h.hermanni, byla dříve nazývána T.h.robertmertensi.
Tyto termíny najdete hojně ještě nyní v publikacích dříve vydaných, ale také na starších webech.
Od roku 2006 je snaha Testudo hermanni přejmenovat na jednotný název Eurotestudo hermanni a Eurotestudo boettgeri , což ale prozatím nebylo přijato.
V současné době všeobecně uznávané poddruhy želvy zelenavé (Testudo hermanni) dělíme na Testudo hermanni hermanni a Testudo hermanni boettgeri.
Zejména v zahraničí díky geografickému výskytu jsou označovány tyto želvy jako východní hermanni a západní hermanni. Kdy východem je myšlena boettgeri a západem hermanni.
Jak sami vidíte, v názvech a určování poddruhů byl v ještě nedávné minulosti mírně řečeno chaos. Možná vám při čtení všech těchto názvů, letopočtů a změn v označení šla hlava kolem, nedivím se, mně také.
Uvidíme, co věda a taxonomie časem vymyslí a zda vše zůstane, tak jak nyní známe.
Mapa výskytu Testudo hermanni v Evropě
Mapa níže již něco pamatuje a není zcela přesná, ale pro naši představu jak moc velké území Evropy želva zelenavá obývá, je dostačující.

Na mapce jsou vidět, kromě dvou již zmíněných T.h.boettgeri a T.h.hermanni dvě další lokality želvy zelenavé a to řecký Peloponés a také uzemí dnešního Chorvatska. V minulosti byla snaha tyto dvě lokality zařadit jako další 2 poddruhy želvy zelenavé. V současnosti se stále ještě zkoumají genetické a morfologické rozdíly želv zelenavých z různých lokalit jako celku. A přestože je věda plná zvratů, omylů, nových projektů a výzkumů jsou prozatím (Peloponnesica a Hercegovinensis) jen geografické poddruhy T.h.boettgeri.
Použité online a knižní zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana
https://www.hermannihaven.com/
VETTER, H.: Chelonian Library 2 Hermann’s Tortoise. Testudo hermanni, T. boettgeri and T. hercegovinensis
Děkuji Lukáš Vrkoč za některé fotografie !