Testudo hermanni hermanni
Výskyt a velikost
Obývá území téměř celé kontinentální Itálie včetně ostrovů Sardínie a Sicílie, dále ji najdeme ve Španělku na Baleárských ostrovech (Malorka a Menorka). Také ji najdeme v jižní Francii, kde je díky globalizaci již velmi vzácná, a také na ostrově Korsika.
Dle území, které tato krásná želva obývá, je často zmiňováno, že je teplomilnější a méně otužilá než její druhová kolegyně boettgeri. Dalo by se to tak říci, i když z mého pohledu je to příliš všeobecná informace. Jsou populace z lokalit, které jsou opravdu teplomilnější jako např. Malorka, Menorka, Sicílie. V našem podnebí pak může být problém s aktivitou želv, pářením, délkou zimování … na druhou stranu Toskánsko, Apulie a další kontinentální fenotypy se dobře adaptují na naše podnebí. Samozřejmě velice záleží i na stáří zvířete, malý drobek si lépe zvykne na podnebí v ČR než dospělé zvíře, které většinu svého života strávilo u chovatele v Kalábrii.
Díky menší konstrukci těla i odchovy nejsou tak početné jako u boettgeri, tudíž v chovatelských sbírkách je méně zastoupena a více ceněna.
Želva, která nás díky svým jasným a kontrastním barvám nemůže nechat chladnými!
Jak už jsem zmiňoval výše, hermanni se vyskytuje na mnoha lokalitách a obývá poměrně velké území. Od tohoto faktu se odvíjí i velikost, zbarvení a váha různých jedinců, stejně jako je tomu i u jiných Testud.
Někteří odborníci poukazují na to, že tyto rozdíly jsou jen logickým přizpůsobením želv na biotop, ve kterém žijí. Například želvy malých velikostí a světlejších barev žijí v suchém, na potravu chudém a teplém biotopu, kde jim světlá barva poskytuje lepší přírodní krytí. Naopak želva pohybující se ve vyšší nadmořské výšce (horách) může být tmavší a většího vzrůstu. Tmavší z důvodu nutnosti efektivnějšího pohlcování slunečního záření a větší velikosti díky vyššímu energetickému příjmu vycházejícího z bohatší a pestřejší stravy v dané lokalitě. Nakolik morfologii zvířete ovlivňuje okolí a nakolik genetika, je stále ve stavu výzkumu a co vím, nepanuje na to úplně jednotný názor.
Ale zpět k hermanni. Lokality v Itálii např. v okolí sopky Etny na Sicílii, Apulie, Kalábrie nebo španělská Malorka zde všude můžeme najít velmi malé exempláře hermanni hermanni. Naopak Sardínie, pohoří Nebrodi na Sicílii, Korsika, Menorka, zde najdeme naopak exempláře velikostně srovnatelné s boettgeri.
Velikostní rozpětí hermanni hermanni je obrovské, od jedinců menších než 10 cm až po velké želvy o velikosti 25 cm. Tudíž představa hermanni hermanni jako malé želvy není vždy úplně správná.
Samice – vlevo Sardínie a vpravo Apulie.
Samci – vlevo Apulie, napravo Sardínie.
Popis a charakteristické rysy
Na plastronu jsou velmi typické dva souběžné černé pásy po obou stranách, u některých jedinců přerušeny až na přechodu spodní břišní a řitní desky.
Prsní šev (zelená čárka) je kratší (popřípadě stejné délky) než spodní břišní šev (modrá čárka). Přesně naopak jako je tomu u boettgeri!
Ramenní šev u hermanni hermanni vídáme spíše ve tvaru písmena „U“, ale není výjimkou ani tvar písmena „V“, což vídáme spíše u boettgeri. Vždy záleží na konkrétní lokalitě a jedinci, možné je v tomto případě obojí, ale není to směrodatný znak při určování podruhu.
Na patém hřbetním nadocasním štítku jasně zřetelný znak tzv. klíčové dírky, někdy popisován také jako znak přesýpacích hodin nebo houby. Tento znak je velice často vidět i u mláďat hermanni hermanni a je to jeden z hlavních znaků T.h.hermanni.
V porovnání s boettgeri mají štíhlou a drobnou hlavu, žlutá nebo zelenožlutá (zeleno-žlutá) líčka najdeme i u dospělých jedinců, avšak dokonce i někteří jedinci mají hlavu úplně žlutou.
Některé ostrovní populace mají hlavu více protáhlou, někomu může připomínat hlavu hada.
Velmi častým znakem, opět zejména u ostrovních populací, jsou dva černé pruhy (kníry – tzv. gular mustache), které jsou na vnitřní straně plastronu přímo pod hrdlem.
Lokalitní dělení neboli fenotypy hermanni hermanni
Z pohledu genetiky je hermanni hermanni momentálně rozdělena do 7. genetických rodů, tzv. haplotypů.
Tyto rody jsou dále rozděleny do 4. genetických skupin:
- Francie
- Španělsko
- Italská pevnina
- Korsika, Sicílie a Sardínie a část populace na Menorce
Obecně známé lokality výskytu hermanni hermanni ve Francii, Itálii a Španělsku
- Francie – Varoise (VAR), Korsika
- Itálie – Toskánsko, Umbrie, Abruzzo, Apulie, Kampánie, Basilicata, Kalábrie, Sicílie, Sardínie
Jak můžete vidět, o Itálii se s trochou nadsázky dá říci, co provincie, to nějaká populace T.h.hermanni.
Navíc, aby toho nebylo málo, v některých provinciích je více populací a někdy se i biotopy vzájemně překrývají. Takže se vše ještě násobí. Rozeznávat a pídit se po fenotypech vás prostě musí bavit 😊.
Jen namátkou vám nyní ukážu pár lokalit těchto želv, abyste sami viděli rozdíly, protože není hermanni jako hermanni.
Lokalita Toskánsko.
V Apulii je populace na Garganu a druhá v národním parku Murgia.
Lokalita Gargáno, Apulie.
Lokalita Murgia, Apulie.
Kalábrie je domovem krásné hermanni hermanni, kde najdeme jak úplně malé exempláře, tak i ty větší. To stejné platí i pro barevnost želv, tzn. najdeme zde tmavé jedince, ale i ty světlé.
Výskyt je jak na severu, tak na jihu Kalábrie a každá populace dokonce s rozdílnou DNA, což bylo zjištěno poměrně v nedávně době.
Lokalita Crotone, Kalábrie.
Lokalita Reggio, Kalábrie.
Lokalita, jihovýchodní Sardínie.
Sicílie
Rekordmanem v počtu lokalit hermanni hermanni je ostrov Sicílie, kde údajně existovaly hned 4 populace. Proč minulý čas? Vysvětleno níže.
Domov jedné z nejmenší a nejtmavší hermanni hermanni vůbec je populace kolem sopky Etny, což z ní bohužel pytláctvím udělalo velice ohroženou populaci.
Dále populace v pohoří Nebrodi, kde najdeme naopak velikostně nadprůměrnou populaci. Společně s Korsikou a Sardínií patří k úplně největším jedincům tohoto poddruhu.
Další polulaci najdeme v pohoří Madonie.
A konečně poslední, velice kontroverzní populace želv kolem města Ragusa. Velmi podobná právě Madonii, pouze nepatrně menšího vzrůstu.
Bohužel v současné době se stále a dokola opakují informace, že želvy z Ragusy úplně vymizely. Tudíž je některými celková existence této populace úplně popírána, zjednodušeně řečeno, když tam není teď, nebyla tam ani v minulosti.
Nedokážu posoudit, zda Ragusa existovala nebo ne, to přenechám jiným, ale je velmi zajímavé pozorovat tyto dva tábory popíračů a lidí, kteří tuto lokalitu naopak uznávají a chovají.
Faktem ale bohužel je, že některé lokality bohužel mizí. Například lokalita volně žijících želv v provincii Catanzaro v Kalábrii, dále populace z římské oblasti, kde byly přítomny opravdu velké exempláře. V Kampánii jsou volně žijící želvy již jen na jihu a takto bychom mohli bohužel pokračovat. A stejný problém je třeba i s Malorkou a Varoise.
3. Španělsko – Malorka, Menorka
Malorka je domovem nádherné malé želvy, která je typická svou mírně rozmazanou tmavou kresbou. Znak, který neuvidíme u žádné z italských populací.
Co vás možná překvapí, je raritní populace zcela černých jedinců, kteří jsou součástí „normální“ populace na Malorce. Hlava bývá spíše tmavá a tmavé nehty nejsou v této lokalitě vyjimkou.
Menorka
Na relativně malém ostrově Menorka jsou dvě populace hermanni hermanni. Populace velkých jedinců, která byla dovezena v dávné minulosti pravděpodobně z italských ostrovů. Nasvědčují tomu i genetické studie.
Druhá mnohem menší populace se předpokládá, že pochází z katalánské Albery nebo francouzské Varoise, názorů je více, každopádně se nepodobá italské populaci.
Díky malému prostoru je na tomto ostrově i velké množství kříženců obou populací.
Závěr
Jak sami vidíte, různorodost hermanni hermanni je naprosto úžasná a věřím, že už teď máte svého favorita😉.
Každá lokalita má své určité typické znaky, které nám pomáhají určit místo původu. Zkoumá se například velikost a váha zvířete, zbarvení a tvar krunýře, znaky na plastronu, tvar a zbarvení hlavy, ale i drobnosti jako je tvar štítků na krunýři, barva a počet nehtů nebo barva kůže.
Je ale fér říci, že přesto všechno se v mnoha případech fenotyp s jistotou určit nedá.
Některé lokality jsou si velice podobné i geneticky, tudíž vizuální podobnost je logická, viz. genetické rozdělení do 4. skupin, které jsem zmínil výše.
Typickým příkladem vizuální podobnosti jsou ostrovní populace. Například rozeznat Sicílii od Sardínie pouhým okem může být velice obtížné, někdy až zcela nemožné. Mnoho odborníků se shoduje na tom, že tato ostrovní zvířata byla v dávné minulosti zavlečena člověkem z jednoho ostrova na druhý, proto ta podobnost.
Vliv člověka na divoké populace želv je bohužel obrovský, všem je nám asi jasné, že svým chováním člověk přispívá k míchání různých zvířat z různých lokalit, zejména potom u zvířat žijících na pevnině. Proto se spousta chovatelů, kteří touží po zcela geneticky “čistých“ zvířatech drží co nejvíce geograficky izolovaných populací, což mohou být právě ostrovní populace jako např. Malorka, Sardínie, Korsika atd. Pokud vás baví zkoumat lokality želv nebo se jen rádi kouknete na pěkné fotky, doporučuji navštívit webové stránky: https://www.hermannihaven.com/
Použité online a knižní zdroje:
https://www.hermannihaven.com/
https://www.testudo-germany.de/
http://www.shelledwarriors.co.uk/
https://www.tortoiseforum.org/
VETTER, H.: Chelonian Library 2 Hermann’s Tortoise. Testudo hermanni, T. boettgeri and T. hercegovinensis
Děkuji za některé fotografie mým přátelům! Thank you my friends for some pictures!
Chris Leone, Matuš Kolláti, Marco Wittmer, Andrea Milano,
Francesco Luigi Leonetti – https://www.instagram.com/f.leonetti_naturalistic_ph.y/
