Testudo hermanni hercegovinensis (želva Dalmátská)
Úvod
Jak si jistě správně pamatujete z úvodní kapitoly, o želvě zelenavé jsem psal, že testudo hermanni dělíme na dva základní uznávané poddruhy, a to je želva „východní“ boettgeri a „západní“ hermanni.
Přesto nyní přidávám další kapitolu o relativně malé želvě, která se vizuálně liší jak od boettgeri, tak od hermanni. A proto si myslím, že si zaslouží, abych se o ní také zmínil. Bohužel všeobecně není tak známá jako její dvě známější sestry a díky této nevědomosti a někdy i lhostejnosti některých chovatelů se bohužel hojně kříží většinou s T.h.boettgeri, pod kterou je druhově nyní zařazena.
Historie a taxonomie
Historie této želvy nás zavede až do roku 1899, kdy rakouský zoolog, cestovatel a herpetolog Franz Werner popsal a pojmenoval tuto želvu na základě vzorků v Trebinje v Hercegovině. Bohužel osud tomu chtěl, že pak se na tento objev jaksi pozapomělo a testudo hermanni byla vedena jednotně společně s testudo graeca jako jeden druh Testudo ibera, poté již jako druh Testudo hermanni.
Až v roce 2002 provedla PERÄLÄ nová šetření, dala Wernerovi za pravdu a byl taxonomy jmenován další poddruh testudo hermanni (želvy zelanavé) a to zmíněná Testudo hermanni Hercegovinensis. Ovšem v současné době byl poddruh vědeckou komisí opět zpětně degradován pouze na lokalitní/geografickou variantu boettgeri.
Nechci a ani bych si nedovolil dělat žádné závěry, jestli je to špatná nebo dobrá cesta, nejsem vědec, herpetolog ani taxonom, jedno je však jisté, bez těchto „mantinelů“ se tyto želvy budou v soukromých chovech nadále mísit s ostatními poddruhy a z mého laického pohledu mi to připadá jako škoda.
Když vidíme, jaký byl v celé taxonomii hermanni zmatek, vůbec bych se nedivil, kdyby za pár let bylo opět všechno jinak. Já osobně budu této malé želvě určitě držet palce.
Výskyt
Oficiálně PERÄLÄ v roce 2002 uvedla jako hlavní lokality výskytu tyto místa:
Trebinje (Bosna a Hercegovina), Mostar (Bosna a Hercegovina), Bileka (Bosna a Hercegovina), Dubrovník (Chorvatsko), Zavala (Chorvatsko), Zadar (Chorvatsko), Budva (Černá Hora), Kotorský záliv (Černá Hora).
Ve zkratce především území bývalé Jugoslávie, to znamená dnešní území Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a někdy udáván i sever Albánie.
Uvádí se, že území Dalmátské želvy (jak se jí také někdy říká) v Chorvatsku se táhne od jižní části Istrijského poloostrova a dále po celém chorvatském pobřeží v pásu širokém až 20 km podél Jaderského moře. Pravděpodobným důvodem pro tento úzký pás výskytu je existence horského vnitrozemí (pohoří), které se zvedá jako zeď ze severu na jih. Pohoří se jmenuje Kapela, Velebit a Dinars. Tento biotop je extrémně suchý a kamenitý, občas tvořený jen skalním podložím, typické jsou také kamenné ploty se spoustou úkrytů a bylin.
Občas člověk na zemi narazí na trus koz, ovcí nebo zajíce, což je pro želvy vítanou pochoutkou. Překvapilo mě množství ulit od hlemýžďů, zem je jimi na některých místech doslova poseta.
Také zbarvení a velikost želv se může mírně měnit v návaznosti na území, které obývá, ale to nás asi nepřekvapí, např. území v okolí Biogradu jsou zvířata olivově zelená a celkově tmavší, v lokalitě kolem Zadaru jsou více žlutá a mají méně tmavého pigmentu.
Populace v Bosně a Hercegovině je nepatrně větší, krunýř má více tmavé barvy než populace v Chorvatsku.
Co je bohužel slyšet z více zdrojů, že divokých želv v Chorvatsku stále ubývá ve srovnání s populacemi v Makedonii, Albánii, Řecku, Rumunsku, Srbsku atd., protože je nejvíce zdecimována.
Po válce panoval názor, že pokud se zaminovaná oblast zapálí, tak miny vybuchnou. Bohužel tímto vypalováním shořelo i vše živé.
Dále pak globalizace, turismus, výstavba infrastruktury a především zemědělství, které se dnes bez chemie bohužel neobjede. Přestože je želva chráněna, je stále brána většinou domorodců především jako škodná. Na svazích biotopů se objevuje stále více vinic a omezený prostor neumožňuje fungující populace želv.
Hodně pesimistické názory, možná ovšem oprávněné, předpovídají, že pokud se nezmění v brzké době zásadně přístup k těmto silně ohroženým tvorům, brzo divoké populace zcela vymizí. Snad se tato pesimistická predikce nevyplní.
Popis a charakteristické rysy
Jde o malou želvu v porovnání se sestrou T.h.boettgeri.
Samci se pohybují v rozmezí 12 – 16cm, váha 350g – 600g.
Samičky jsou tradičně větší – délka cca 15 – 18 cm a váha v rozmezí 850 až 1000 gramů.
Konkrétní parametry jsou vždy potřeba brát s jistou rezervou, v každé populaci se najdou jedinci, kteří neodpovídají průměru.
Dospělý pár na chorvatském Pagu.
Na plastronu jsou vidět ve většině případů dva černé pruhy, ale nejsou zdaleka tak dokonale spojeny v jeden celek, jako je tomu u hermanni hermanni.
Ramenní šev vídáme spíše do tvaru písmena „U“, ale není výjimkou ani tvar písmena „V“, což vídáme spíše u boettgeri. Vždy záleží na konkrétní lokalitě a jedinci, možné je obojí.
Přejděme k velice zásadnímu znaku hercegovinensis. A tím jsou tříselné štíty (u zadních nohou ve slabinách malá trojúhelníčky).
Dle studie Wolfgangem Wegehauptem o T.h.hercegovinensis ve volné přírodě:
- 61% exemplářů nemělo vůbec žádné tříselné štíty,
- 14% případů mělo tříselný štít pouze na jedné straně,
- 25% případů mělo tříselné štíty na obou stranách, tedy stejně jako to má boettgeri a některé hermanni hermanni.
Žádný tříselný štít. Tříselné štíty chybí už mláďatům hned po vylíhnutí, což nám velice usnadní identifikaci této želvy.
Tříselný štít pouze na jedné straně.
Tříselné štíty na obou stranách.
Porovnání tříselných štítů T.h.boettgeri a T.h.hercegovina, rozdíl je lehce rozpoznatelný.
Tyto štíty někdy chybí i T.h.hermanni na Sicílii a Sardínii.
Nicméně u boettgeri jsou přítomny vždy!
Hlava je další z důležitých rysů, který nám velmi pomůže Dalmátskou želvu bezpečně identifikovat. Šupiny na hlavě často zůstavají zelené i v dospělosti, mláďata mají někdy zelená i líce jako je tomu u hermanni hermanni.
Co je ovšem důležitější než zbarvení, je tvar hlavy. Hlava je velmi drobná oproti boettgeri.
Často zmiňován tzv. tupý čenich, jakoby splesknutý. Zobák je velmi plochý a všimněte si mezery mezi oken a nosními dírkami, tato vzdálenost je velmi krátká v porovnání s boettgeri.
Vlevo hermanni hermanni, uprostřed hermanni hercegovinensis a v pravo boettgeri.
Hermanni hercegovinensis
Hermanni boettgeri
Porovnání hermanni hercegovina, hermanni boettgeri, hermanni hermanni.
Použité online a knižní zdroje:
https://www.hermannihaven.com/
https://www.testudo-germany.de/
http://www.shelledwarriors.co.uk/
https://www.tortoiseforum.org/
VETTER, H.: Chelonian Library 2 Hermann’s Tortoise. Testudo hermanni, T. boettgeri and T. hercegovinensis
Děkuji za některé fotografie mým přátelům! Thank you my friends for some pictures!
Lukáš Vrkoč, Chris Leone a Zdeněk Landsmann
