Testudo hermanni boettgeri
Výskyt
Testudo hermanni boettgeri se vyskytuje na poměrně velkém území Evropy. Biotop této suchozemské želvy najdeme ve státech jako je Albánie, Kosovo, Srbsko, Makedonie, Rumunsko, Bulharsko, Řecko, Chorvatsko, Turecko, snad jsem na něco nezapoměl.
U nás je „hojně rozšířena“ díky velmi dobré adaptaci na naše prostředí, otužilosti, i početných odchovech v zajetí.
Hojně rozšířena prosím berte s rezervou, poněvadž se obávám, že bohužel nejhojněji jsou u nás rozšířeni různí lokalitní kříženci hermanni. Boettgeri je nejčastěji křížena se želvou z Chorvatska (hercegovinensis), se kterou je občas chybně zaměňována, ale vyjimky nejsou bohužel ani kříženci s hermanni hermanni.
Popis a charakteristické rysy
Samice dosahují obvykle délky plastronu kolem 17 – 23 cm, samci typicky o cca 1/3 (někdy udáváno až o 1/2) menší než samice.
Samice boettgeri
Při pohledu se shora je krunýř boettgeri více protáhlý, než je tomu u hermanni hermanni a hercegovinensis.
Na posledním pátém hřbetním nadocasním štítku krunýře chybí typický znak hermanni hermanni a to symbol tzv. „klíčové dírky“, více vysvětleno v kapitole o hermanni hermanni.
Zejména u samců, a to se tyká všech hermanni, se velmi často při pohledu se shora krunýř směrem k zadním nohám rozšiřuje, tudíž má velmi často lichoběžníkový tvar. Samice jsou více oválné, krunýř je více rovnoměrný, spíše „mandlového“ tvaru.
A protože vyjimka potvrzuje pravidlo😉 , u některých lokalit se i samicím krunýř výrazněji rozšiřuje směrem k zadním nohám – samice z Makedonie.
Hlava boettgeri odpovídá velikosti celého těla, takže je větší a celkově robustnější než drobná hlava hermanni hermanni nebo hermanni hercegovinensis. U mláďat horní část hlavy a někdy i líce mají zelenou až zelenou žlutou barvu, v dospělosti potom tyto znaky ve většině případů zcela vymizí, ale není to vždy pravidlem. Kůže může být tmavě zelená, hnědá, někdy až šedočerná.
Barvy karapaxu jsou tvořeny tmavými a světlými místy, kdy se střídá žlutá (někdy zmiňována spíše zeleno/žlutá, slámová, okrová) s černými někdy i tmavě hnědými místy dle lokality výskytu.
V porovnání s Testudo hermanni hermanni je však zbarvení méně výrazné a méně kontrastní. U některých chovatelů popisováno zbarvení v porovnání s T.h.hermanni až nudné.
Samice T.h.boettgeri
Samice T.h.heramnni
Osobně ale tento názor nezastávám, některé boettgeri jsou opravdu krásné a vždy člověk musí přihlédnout ke konkrétnímu zvířeti a v tomto případě i fotce.
No, není nádherná?
Vizuální znaky typické pro boettgeri si ukážeme na následujících obrázcích.
Plastron může mít po stranách tmavé pruhy, někdy podobný plastronu testudo hermanni hermanni, ale pruhy nebývají tak dokonale propojeny.
Varianta plastronu téměř bez černého pigmentu a na druhou stranu téměř celý tmavý plastron není vyjímkou. Roli hraje i stáří zvířete, u starších zvířat někdy tmavý pigment postupně mizí. Zbarvení plastronu je proto velice variabilní a těžko bychom v něm hledali konkrétní pravidlo.
Poněvadž se bavíme o živých tvorech, ne úplně a vždy tyto rysy všechny najdeme u všech. Každý tvor je individuální a žije v různých podmínkách a je v různých růstových fázích, ale jsou to obecné znaky, které u tohoto poddruhu dominují.
Ramenní šev (červená) velmi často připomíná tvar písmena „V“ někdy ovšem může být také do písmena „U“, což vídáme spíše u T.h.h a T.h.herc.
Prsní šev (zelená čárka) je většinou delší nebo stejné délky než spodní břišní šev (modrá čárka).
Vždy velmi výrazné tříselné štíty (fialová značka u zadních nohou- malé trojúhelníčky). V případě boettgeri jsou tyto trojúhelníčky nepravidelného tvaru, většinou výrazně protáhlé.
U hercegovinesis tyto trojúhelníčky úplně chybí, jsou malé a trojúhelník má spíše rovnoramenný tvar. Více v kapitole o hercegovinesis.
T.h.Boettgeri
T.h.hercegovinensis
Obři a trpaslíci
Díky velkému a často rozdílnému území, které boettgeri obývá, jsou velké rozdíly jak ve zbarvení, tak i ve velikosti těchto želv.
Největší obry této želvy najdeme v Makedonii a Bulharsku, často je zmiňováno i Řecko. Zde jsou známy exempláře vážící 4 – 5 kg s délkou až 35 cm. Jednou jsem viděl zdokumentovaného jedince dokonce s délkou 39 cm a váhou téměř 6 kg, ale to jsou opravdu raritní kousky. Ovšem želvy přes 2 kila jsou v těchto lokalitách běžnou velikostí.
Samice Makedonie
Samice Řecko, 28 cm a více než 3,5 kg😮
A opět Řecko, Testudo hermanni boettgeri uctihodných 32 cm.
Takovou raritou v chovech jsou potom tzv. žluté boettgeri. Jedinci s velice žlutým krunýřem, bez typicky tmavých pigmentových skvrn, někdy až zcela hypomelanické. Najdeme je Makedonii, ale také v severním Řecku, Srbsku, jižním Bulharsku a Albánii.
Tyto hermanni jsou občas mylně zaměňovány s Testudo graeca terrestris.
Jistě úchvatný lokalitní podruh boettgerovy želvy, co myslíte ? 😉
Opakem obrů z Rumunska, Makedonie a Řecka je lokalita malých boettgeri na svazích Taygetos v jižním Řecku na poloostrově Peloponés. Fenotyp velmi malé boettgeri nazýván Testudo hermanni Peloponnesica. Pozor! Opět, aby to nebylo příliš jednoduché, ne všechny boettgeri na Peloponésu jsou tzv. Peloponnesica, podobně jako všechny marginaty na Peloponésu nejsou automaticky Weissingeri, ale to už je na jinou kapitolu.
Tyto drobné želvy se někdy vyznačují hodně tmavým až zcela černým plastronem a naopak mají velice výrazný žlutý krunýř s minimem tmavého pigmentu. Co se týče velikosti a sytosti barev jsou velice podobné hermanni hermanni.
Ne vždy je ovšem tmavý plastron znakem želvy z Peloponésu, na to opět pozor.
Bohužel se mi nepodařilo najít ověřený zdroj želvy, kterou nazýváme Peloponnesica, tak alespoň boettgeri z lokality Loutra Killinis na Peloponésu.
Použité online a knižní zdroje:
https://www.hermannihaven.com/
https://www.testudo-germany.de/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana
VETTER, H.: Chelonian Library 2 Hermann’s Tortoise. Testudo hermanni, T. boettgeri and T. hercegovinensis
Děkuji za fotografie mým přátelům! Thank you my friends for pictures!
Lukáš Vrkoč, Marco Wittmer, Otto Høj Madsen, Zdeněk Landsmann
