Kříženci rodu Testudo a především hermanni

Obecně o křížení zejména rodu Testudo
Tuto kapitolu nebudu příliš rozvádět. Jde o velice rozsáhlou a odbornou problematiku a to nechám na odbornících.
Když se budeme držet pouze Testuda, tak i zde najdeme mnoho variant možného mezidruhového křížení, a to od spojení nejčastěji asi graeca ibera s marginatou, až po různé lokalitní variace jako např. graeca graece vs graeca ibera nebo graeca terrestris. U křížení testudo boettgeri vs hermanni hermanni je možností bohužel mnoho.
A to do toho nemíchám různé anomálie, jako je křížení Testudo horsfieldi s Testudo hermanni boettgeri. Sám jsem ale potomky těchto spojení na vlastní oči nikdy neviděl, jen z fotek a asi to bude hodně vzácné spojení, nicméně možné to bude.
Nemá asi význam vypisovat a polemizovat, co vše je v soukromých chovech bohužel možné.
Na čem se ale určitě všichni shodneme, že čím větší prostor a méně druhů, tím menší šance na křížení.
Co mě ale velice zaujalo, je skutečnost, že různé druhy želv, v tomto případě Testudo, se v přírodě nekříží, přestože v soukromých chovech ke křížení dochází.
Příkladem nám může být třeba Sardínie. Žijí zde 3 druhy Testudo – hermanni hermanni, maurská želva (greaca graeca), někdo se kloní spíše k nabeulensis, a marginata. Tyto želvy se v jejich přirozeném biotopu mají možnost normálně potkávat, ale zatím nebylo prokázáno křížení. Prostě se drží svého druhu!
Rozdíl v tom údajně hraje pach a s tím související rozdílné bakterie. Dle Walthera Kirsche si druhy, které po mnoho let žily vedle sebe ve stejných biotopech vyvinuly tzv. izolační mechanismus, který účinně brání křížení.
Naopak v soukromých chovech, na omezeném prostoru a bez možnosti „výběru partnera svého druhu“ je ve většině případů jen otázkou času, kdy ke křížení dojde.
Vždy doporučuji se držet minimálně stejného druhu. Nejen kvůli nežádoucí šanci na samotné křížení, ale i rozdílnému chování, např. samec želvy stepní může být velice agresivní.
Dále může nastat problém díky rozdílné velikosti, kdy stresovat želvu zelenanou samcem velké ibery může vést až k apatii a úhynu.
Problém mohou být i rozdílné chovné podmínky, které v jednom výběhu oběma druhům nejsme schopni vytvořit.
Rozdílní paraziti jsou také docela zásadním problémem proč společný chov NE!
Takže zcela jednoduše minimálně nemícháme druhy a podruhy, které se v přírodě přirozeně nepotkávají, a i tady bych byl opatrný.
Pokud přece jen chcete chovat dva druhy pohromadě, je možné chovat společně například hermanni s marginatou a nebo hermanni s graecou. Příklad najdeme např. na Balkáně nebo na severu Řecka, kde mají stejný biotop a kříženci z volné přírody nejsou známi.
Je nám asi všem jasné, že křížením se promíchají geny, a tudíž se vizuální zjev zvířete změní, tzn. např. kříženec marginaty a graecy, který vypadá jako marginata, může mít kuželovité ostruhy na zadních nohou jako má graeca.
Naopak na plastronu mu mohou chybět trojúhelníky tak typické pro marginatu viz obrázek níže. A takto bychom mohli pokračovat.


Ale jak je to u hermanni?
Tam to bohužel není vždy tak úplně jasné. Já zmíním zejména různé křížení mezi boettgeri, hermanni a hercegovinesis.
Zde můžeme pozorovat především zásadní změny ve zbarvení. Nekřížená zvířata mají ve většině případů jasně oddělený tmavý pigment od světlého, a to jak na plastronu, tak na krunýři.
Křížencům se i v dospělosti barvy doslova slívají v jedno a jsou mnohem méně kontrastní. Podezřelé jsou také různé tečkované shluky/šmouhy černého pigmentu.
Dále přechody z černé na světlou, kde přechody tvoří většinou světle hnědá/karamelová barva. Tato karamelová barva se objevuje i uprostřed černých pigmentových skvrn.
U přechodů to nemusí být vždy 100 procentním znakem křížence, ale je potřeba se mít na pozoru a sledovat i jiné typické znaky daného druhu a lokality, např. tyto přechody jsou občas vidět u T.h.h. z lokality Etna.
Osobně bych definitivní závěry dělal až u dospělého zvířete, růstem se vše mění a některé podobné znaky křížení by mohly vykazovat i mláďata v růstu, což by nás mohlo zmázt.
Pár fotek kříženců hermanni a jejich znaky co nás na ně upozorňují.








Použité online a knižní zdroje:
https://www.hermannihaven.com/
VETTER, H.: Chelonian Library 2 Hermann’s Tortoise. Testudo hermanni, T. boettgeri and T. hercegovinensis
Děkuji za některé fotografie mým přátelům! Thank you my friends for some pictures!
Chris Leone, Otto Høj Madsen