Kde želvu koupit, kterou vybrat, karanténa a co je to CITES?
Kde želvu koupit
Výběr chovatele je docela zásadní věc, pravděpodobně mnohem důležitější, než samotné želvy.
1. Nákup přímo u chovatele doma
Zcela jistě nejlepší varianta. Předem se domluvit, udělat si výlet domů k chovateli, želvu si v klidu vybrat, prodiskutovat chov a okouknout chovné podmínky, ve kterých želvu chová. Želva při vhodném chovu s vámi bude pobývat i desítky let, a dost možná vás i přežije, takže bych si výběr užil a nic neuspěchal.
Pokud na vás daný chovatel nebude mít čas nebo vám nebude sympatický, dobře bych si nákup rozmyslel. Želvy prodává mnoho chovatelů a spousta z nich si na vás čas ráda udělá, poněvadž jim na jejich odchovech záleží. Je možné, že ze začátku budete potřebovat něco prodiskutovat v chovu, a když je na vás chovatel protivný už teď, těžko bude po koupi příjemnější.
Překupník chce rychle prodat a jen inkasovat, následné chovné podmínky a zkušenosti nového majitele jsou mu jedno. Nedejte se oklamat!
Na co je vhodné se určitě zeptat, je zákonná povinnost – zda má želva doklady CITES. Bez nich zcela určitě želvu nekupovat.
Bohužel mnoho mláďat želv je v ČR přeprodáváno! A my nechceme želvu od člověka, který o ní nic neví, poněvadž ji koupil před měsícem, a bere ji jen jako zboží, které za účelem zisku chce prodat dál.
Na co je dále vhodné se zeptat – zda ten s kým mluvíte, danou želvu i odchoval. Jen chovatel může mít 100% přehled o zdravotním stavu zvířete a bude mu na zvířeti záležet, což je logické.
Chovatel by měl být uveden i v dokumentech CITES, což se dá lehce na první stránce v kolonce č. 1 ověřit. Nicméně, až už budete někam vážit cestu nebo si želvu rezervujete, děti třeba pojedou s vámi, tak už od koupě těžko ustoupíte. Takže toho, kdo želvu odchoval, doporučuji ověřit hned.
Je fajn, když chovatel, kterého jste zvolili, nebydlí na druhé straně republiky. I to samozřejmě určitě ovlivní každého výběr, poněvadž to zvyšuje náklady, a ne každý chce a má tu možnost pro želvu cestovat. Je přece fajn „kdyby něco“ ho mít poblíž, souhlasím. Snažil bych se alespoň najít alternativu. Želvy dnes chová mnoho chovatelů a určitě i ve vašem okolí se vhodný najde. Nechat si dovézt želvu je pohodlné, ale úskalí této koupě popíšu níže.
Pokud u vás počítač a internet neznamená sprosté slovo, je možné si zkusit dotyčného tzv. vygooglit. Ještě vhodnější je dotyčného vyhledat ve facebookových skupinách o želvách (což se může zdát jako nerelevantní, ale ona se ta jména „problémových“ chovatelů poměrně často v těchto skupinách skloňují).
2. Želví rozvozy
V ČR jsou velmi oblíbené tzv. želví rozvozy. Želvu si objednáte a dotyčný „chovatel“ vám ji za poplatek někam přiblíží. Želvy rozváží dokonce i někteří na první pohled až profesionální chovatelé, s pěknými webovými stránkami, bohužel i někteří z nich želvy překupují.
Problém zde vidím hlavně v zimě. Kdy rozvozce x-krát během někdy i celodenní trasy zastavuje, a po otevření vytopeného auta hlouček čekajících, natěšených lidí vybírá svoji třeba první želvu. Náhlé změny teplot želvám nedělají vůbec dobře – a dovézt si domů nachlazenou želvu a okamžitě začít řešit léčbu, to zcela určitě není začátek chovu, který jsme si představovali.
Jistě chápete, že v danou chvíli není čas na žádný velký výběr, pod tlakem ostatních lidí stojících za vámi prostě sáhnete po první želvě, aniž byste měli čas si ji detailně prohlédnout. Diskuze o chovu a o tom co vás zajímá, tak o tom se vám asi může jen zdát, na takové věci prostě není čas.
Také není známo, kolik takových cest již želva absolvovala a kolik lidí na ni sahalo.
Bohužel za sebe nemohu doporučit.
3. Zverimexy a PetCentra
Ve většině případů prodávají želvy, které nespadají pod CITES. Takže k nákupu postačí jen kupní smlouva, jde např. o želvy stepní, pardálí atd.
Kupní smlouvu požadujte vždy, je to váš jediný důkaz, který potvrzuje, že jste želvu koupili!
V těchto prodejnách bývají zvířata většinou hodně předražená. O kvalitně a proškolení některého personálu ani nemluvě – netvrdím, že je tomu tak úplně ve všech, je možné, že jsou někde i vyjímky.
Želvy, které jsem měl možnost vidět, jsou krmeny nevhodnou stravou (většinou granule a salát), mají nevhodný substrát, vesměs úplně suchý, a nevyhovující ubikaci, zejména pak osvětlení.
Znám případy, kdy želva byla odkoupena ze zverimexu jen z důvodu, aby nebyla v těchto nevyhovujících podmínkách. Jistě šlechetné gesto, ale problém to nevyřešilo, za týden tam byla želva jiná.
Co k tomu dodat, jistě cítíte, že to asi nebude to, co hledáte.
Zverimexy a PetCentra za mě tedy také NE!
4. Burzy
Na burze můžete narazit na dobrého chovatele, ale je to o štěstí. Navíc na vás pravděpodobně bude mít stejně času jako ten na rozvozu, takže málo. Záleží kolik je na dané burze v danou chvíli lidí.
Někteří chovatelé vozí na burzu jen fotografie, s tím, že si můžete zajet koupit mládě k němu domů, což není úplně od věci. Hygiena zde opět hraje roli, a pokud vás prodejce nechá brát mláďata do rukou, aniž byste si předtím umyli nebo spíše zdezinfikovali ruce, koupi bych si rozmyslel. Kdoví kolik lidí před vámi ji bralo do rukou, a hlavně na jaká zvířata a z jakých chovů si předtím lidé už sahali.
Závěrem bych už jen zopakoval, že návštěva a nákup u chovatele doma je nejvhodnější varianta. Investujte svůj čas a nějaké peníze navíc a zajeďte si želvu vybrat. Vy i děti budete mít zážitek z chovu velkých želv. Želvu si kupujete na celý život, obětovat jedno odpoledne se na 100 % vyplatí.
Výběr želvičky
A konečně výběr samotné želvičky. Zaměřím se zde na výběr konkrétního jedince.
Zkusím shrnout pár základních pravidel, která platí pro všechny želvy TESTUDO (zelenavé, řecké i vroubené). Budu přepokládat, že si jedeme pro úplné mládě cca do jednoho roku, která jsou nejdostupnější.
Malé želvy jsou v zimním období nejaktivnější mezi cca 10. hodinou ranní a 16. hodinou odpolední. Toto rozmezí je proto k nákupu nejvhodnější. Kupovat můžeme i jindy, ale želvy už mohou spát nebo se k spánku chystat, a tudíž nemusí být příliš aktivní a to se nám nehodí.
Na trhu můžeme koupit bohužel i mláďata do jednoho roku, která jsou označená mikročipem. Aplikátor a několikagramovou želvičku proberu v jiném článku, ale jen pro porovnání.
Aplikátor a cca půlroční želvička – uznejte, že označovat takto malinké zvíře je prostě barbarství.
Nedoporučuji proto kupovat malinké želvy již očipované. Čipovat ano, ale želvu mnohem starší, až vyroste a implementace čipu je pro ni zcela bezpečná a neohrozíme tím její zdraví.
Želvičku nejprve vizuálně zkontrolujeme, ideální je rovnoměrně rostlý krunýř, bez paštítků.
Co je to paštítek? Štítky nebo také šupiny na krunýři jsou někdy srostlé, chybí úplně, nebo jsou nepravidelného tvaru. Ve většině případů tato vada vzniká, pokud je v inkubátoru příliš vysoká teplota během inkubace. Již jsem zaznamenal, že některé chovatele tyto anomálie naopak přitahují, z důvodu vyjímečnosti jedince. Každopádně vada to je, minimálně estetická. Paštítky se každopádně vyskytují nejen u želv testudo, ale u všech druhů, a mají je i želvy divoké, tzn. žijící ve volné přírodě. Jen pro zajímavost, první foto želva Rytířská.
Dalším důležitým faktorem, na který bychom se měli zaměřit, jsou oči. Černá lesklá očka, jako dva uhlíky, někdo říká jako dva korálky, to jsou oči zdravé želvy. Oči jsou velmi důležité a jde z nich mnoho poznat. Blanky přes oči, oči zakalené nebo zapadlé, nateklá víčka, to všechno jsou znaky nemocné nebo špatně chované želvy. Dále pak suchý nos bez rýmy a výtoků.
V ruce by se vám měla zdravá želvy bránit, mávat nožkama a snažit se o úprk. Žádné leklé, apatické „ryby“. Musíme z nich cítit život. Krunýř by měl být lesklý, „nacucaný“ vlhkostí, tzn. všechny štítky vypnuté a nezkrabacené. Po přejetí prstem by krunýř měl být úplně hladký, žádné rýhy mezi štítky tzv. Rachitis.
Známky suchého chovu, špatného nebo nadměrného krmení, u tak malé želvy mohou být fatální, a ani následnými vhodnými podmínkami již nenapravitelné. Takovou želvu tedy ne. Kůže se může loupat, jde o plaza, ovšem žádné boláky, šrámy, vředy, začervenalá místa.
Želva by ani zespodu neměla mít zkrabacený plastron. Bříško by mělo být rovné nebo vypouklé, ne propadlé! Pupík by měl být plně zahojený, takže žádné známky po žloutkovém vaku. Oproti krunýři bude bříško mírně pružit, nicméně stále by mělo působit pevným dojmem.
Váha a velikost každého jedince po vylíhnutí i v době růstu je zcela individuální, žádná tabulka kolik by želva měla vážit a měřit v určitém období neexistuje. Mohl bych zde popisovat, kolik váží moje malá želva dva měsíce po vylíhnutí a kolik třeba v půl roce, ale bylo by to matoucí. Každý chovatel chová želvy trochu jinak, někdo víc krmí, někdo hned první rok zimuje. Velkou roli zde hraje i genetika, poněvadž malá želva s předky z Makedonie bude jinak velká, než ta z Chorvatska.
Na obrázku půlroční želvy, chované ve stejných podmínkách, ale od různých samic.
Co říci na závěr – u malé želvy cca do 3 let věku (záleží na druhu, způsobu chovu a konkrétním jedinci) NELZE s jistotou určit pohlaví. Na to si u želv musíme vždy počkat.
Přeji vám šťastnou ruku při výběru, aby vám želva dělala parťáka ideálně celý život.
Co k želvičce TESTUDO musíte dostat, aneb krátce o legislativě CITES
K CITESu jen krátce. Vše je dohledatelné na internetu, např. na stránkách Ministerstva životního prostředí. CITES je úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Želvy TESTUDO do této úmluvy o ochraně volně žijících živočichů spadají, tudíž musí být chovy soukromých chovatelů evidovány, a k tomu slouží právě CITES.
Co to znamená pro nás:
Ke každé želvě vám prodávající MUSÍ předat REGISTRAČNÍ LIST exempláře ohroženého druhu živočicha nebo rostliny tzv. CITES – (bílý papír) doklad o želvě. Je to taková želví občanka. Je zde popsáno, kdo a kde ji odchoval, předchozí majitelé, identifikační fotky, popř. číslo čipu atd.
Při předání želvy musí být vepsáno na str. 2, do kolonky číslo 21. jméno a adresa nového majitele, datum a obě strany musí podepsat (původní i budoucí majitel želvy).
Doklady CITES pak musí nový majitel fyzicky dopravit do 30 dnů ode dne získání želvy na Krajský úřad životního prostřední, pod který dle svého bydliště spadá. Zde bude želva na nového majitele oficiálně přeregistrována. Původní majitel želvy má zase za povinnost na kraji nahlásit změnu na nového majitele a tímto oznámením na něho již nebude želva úředně vedena.
Druhý doklad, který je velmi důležitý a který musíte obdržet, je Výjimka ze zákazu obchodní činnosti tzv. žlutý papír, v hlavičce dokument označen jako: EVROPSKÁ UNIE/EUROPEAN UNION.
Bez tohoto platného dokumentu nesmí být se zvířetem obchodováno. Tudíž Vám nemůže být prodáno a ani na vás poté přeregistrováno. Pokud exemplář není označen čipem, je jeho platnost vydávána ve většině případů jen na jeden rok. Po předložení žádosti a zaplacení poplatku na Krajském úřadě, je však možné zažádat o vystavení nové platné Výjimky ze zákazu obchodní činnosti. V případě, že je zvíře označeno mikročipem, platnost dokladu již není omezena.
Toto by si ovšem měl hlídat především chovatel, který vám želvu prodává. Pokud byste neplatný doklad na Krajském úřadě předložili, želvu by na vás nepřeregistrovali, a zcela jistě by to bylo řešeno jako pochybení původního majitele, poněvadž je to jeho povinnost. Je to podobné, jakoby prodával auto bez platné technické kontroly.
Platnost této Vyjímky lze ověřit hned na první straně v kolonce číslo 20. Zvláštní podmínky:
Poslední varianta, která je mi známa, jak exemplář přeregistrovat na jinou osobu, je darovat zvíře na základě tzv. Darovací smlouvy. V tomto případě není nutné mít platnou Výjimku ze zákazu obchodní činnosti. Nicméně je to dosti speciální případ, který se vám v dnešním tržním světě asi těžko přihodí, ale třeba budete mít štěstí.
Tudíž platí, že k želvě musíte vždy obdržet dva doklady: CITES (bílý doklad) a platnou Vyjímku ze zákazu obchodní činnosti (žlutý doklad)!
Rozšiřujeme chov, přikoupení další želvy a co dodržet
Jak postupovat, pokud se rozhodneme rozšířit chov a dokoupit želvě parťáka nebo dokonce parťáky? Níže je popsáno pár pravidel, která je vhodné dodržet, abychom si takzvaně nezkomplikovali život.
Stejný druh želvy
Velice vhodné je vybrat druh, který už doma máme. Jednak máme již doma ubikaci, která je pro daný druh vhodná.
Druhá podstatná věc jsou paraziti. Želvy z různých kontinentů mají jiné nároky na chov a každý druh má své specifické parazity, což může vaši původní nebo i novou želvu zcela spolehlivě stát život, pokud je budete chovat společně.
Pokud se přece jen rozhodnete pro jiný druh, držte se alespoň stejných lokalit a světadílů. Tzn. v našem případě k želvě zelenavé můžeme pořídit želvu vroubenou nebo řeckou. Nedoporučuje se chovat společně želvy vroubené a řecké, poněvadž se mohou křížit. Takže otázky typu: a mohu si koupit k zelenavce pardálku? NE,nemůžete!
Velikost a stáří
Dále je nutné přihlédnout ke stáří, velikosti a pohlaví želvy. Nejlepší je samozřejmě pokud chceme mít želv více, vzít hned dvě nebo počet, který požadujeme. Časový interval jednotlivých nákupů by měl být mezi sebou co nejkratší, aby želvy nebyly velikostně a váhově příliš rozdílné. Důvodem je, aby větší a starší želva tu menší neutiskovala. Zvláště dospělí samci, kteří žili celý život sami, mohou být velice agresivní, kousat novou želvu a dožadovat se milostného aktu. Už jsem slyšel i případy, kdy se dospělá želva omylem prošla po malé želvě a tím ji usmrtila.
Takže buď přikupovat želvy podobného stáří a velikosti, nebo je nutné chovat je odděleně až do doby, než menší želva doroste tu velkou.
Pohlaví
Problém pak bývají především dva samečci na malém prostoru – zejména pak, pokud želvy chováme doma v teráriích a želvích stolech. Ve venkovním výběhu na sebe kluci pořád nevidí a slabší může utéct a schovat se většímu. V teráriu nemá kam utéct a věčné boje mohou vést k poranění nebo apatii slabšího, což může vést až k úhynu a je tedy nutné je oddělit. Zjednodušeně řečeno, k samečkovi dokupovat dalšího samečka je obrovské riziko, že to nebude dělat dobrotu.
Pokud želvu chováte jen doma v teráriu, nedokupoval bych ani samičku, která stejně tak jako druhý sameček může být v teráriu ustavičně atakována, a nemá kam utéct nebo se kam schovat.
Více želv je vhodné chovat dle mého názoru spíše v prostorných venkovních výbězích.
Karanténa
Pokud dokupujeme želvu od jiného chovatele, než máme tu první, je vždy doporučováno držet novou želvu v karanténě, abychom si do chovu nezanesli nějakou nemoc a svou želvu nebo dokonce celou chovnou skupinu nenakazili.
Obecně se doporučuje po koupi želvy udělat rozbor trusu na parazity a želvu pozorovat, zda se chová přirozeně, netrpí výtoky nebo jinými zdravotními neduhy. V karanténě držíme želvu alespoň dva měsíce a až poté želvy můžeme dát do společné ubikace.
Chápu ale, že dodržení karantény může být pro někoho velká komplikace. Malý chovatel, který doposud chová jen jednu želvu, kde má vzít druhou ubikaci a co pak s ní po karanténě? V tomto případě by měl postačit třeba jen plastový box, abyste nemuseli investovat do terária. Bohužel ale světla nakoupit musíte.
Rozhodnutí si každý musí udělat sám. Pokud máte druhou želvu od chovatele, na kterého máte dobré reference a přikupujete malinkou želvu, která nepobývala u dalších x chovatelů, riziko nemocné želvy dle mého názoru není zas tak velké. Samozřejmě rozbory trusu udělat určitě, a pokud byste přece jen měli tu smůlu a testy na parazity byly pozitivní, želvy okamžitě oddělit. Rozbory udělat jednotlivě na každou želvu znovu a poté zahájit léčbu. Je sice velká šance, že se vaše první želva již nakazila, ale jisté to není. V tomto vám nikdo neporadí, je to vždy na vašem rozhodnutí a jistota je samozřejmě držet pár týdnů želvy odděleně.
Co si připravit k převozu želvy
Vždy záleží, v jakém ročním období a jak starou želvu kupujeme. Pokud si jedeme pro malinkou želvu, narozenou v létě, je velmi pravděpodobné, že tak malá želva bude chována ve vnitřních prostorách a teploty venku již budou podstatně nižší.
Zásadní pro převoz je proto co nejvíce eliminovat rozdíly teplot, kdy v teráriu pod výbojkou má želva třeba 40 stupňů a venku je chladno nebo mrzne. Želvu přece nechceme nachladit!
K převozu je proto vhodná polystyrenová krabička, termobox nebo něco jiného, co udrží teplotu. Pokud jedeme autem, což je během zimy zcela jistě nejlepší varianta, postačí nám krabice od bot vystlaná suchými hoblinami, senem nebo slámou. V létě pak třeba s čerstvě natrhanou trávou, kam se želva zahrabe a bude se cítit bezpečně, a zároveň bude zafixovaná, takže nebude v krabici setrvačností poletovat sem a tam.
Zcela nevhodné jsou tkaniny, do kterých by se mohla zamotat. Krabičku dáme pod bundu nebo zamotáme do deky, mikiny, svetru, a hurá s ní do auta, kde samozřejmě po dobu jízdy topíme.
V případě, že nejsou velké teplotní rozdíly mezi vnitřní a venkovní teplotou, můžeme být v klidu a nemusíme nic řešit. Opak samozřejmě může být přehřátí – pokud bychom nechali box v zavřeném autě na slunci, ale to je snad každému jasné.
Želvu po příjezdu nedáváme hned do plně rozsvíceného a roztopeného terária. Vše hezky pozvolna. Želvu umístíme do úplně zhaslého terária nebo želvího stolu, pak cca za 1 hodinu zapnout denní zářivku a třeba až další dvě hodiny teprve výhřevnou žárovku (výbojku). Vše je ale individuální. Časy jsou jen orientační, jak by mohla pozvolná aklimatizace vypadat. Vše vždy přizpůsobujeme aktuální situaci, teplotám, stáří a zdravotnímu stavu želvy.
V případě, že si želvu dovezeme až v pozdním odpoledni nebo v podvečer, osvětlení již vůbec nezapínáme a začínáme svítit až následující den.
První dny doma
Želva je velice konzervativní tvor a nemá ráda změny. Tudíž někdy trvá i 14 dnů, než si želva zvykne na nové prostředí, začne být aktivní a přestane trucovat (zahrabe se, nejí, nechodí, nepije, hodně spí), z čehož mohou být noví majitelé velice nervózní a zklamaní, ale není to nic neobvyklého.
Pokud máme vše správně nastaveno, nezbývá než čekat a hlavně nic unáhleně neměnit.
Na začátku je hlavně důležité navázat na předchozí chovné podmínky chovatele před vámi.
Někdy si v dobré víře noví majitelé pořídí vybavení od jiného chovatele a želvu pak zase od druhého, popř. si někde něco přečtou, nechají si poradit v PetCentru a vybaví si ubikaci dle svého.
Želva je pak v naprosto neznámém prostředí, bez hemžících se sourozenců. Je najednou totálně ztracená, zmatená, a aklimatizace trvá mnohem déle, než kdyby nový majitel navázal na chov původního majitele a vše začal měnit až po čase – a hlavně pozvolna.
O vhodnosti na navázání způsob chovu předchozího majitele, a vůbec celkově o chovu želvy, by vás měl poučit především sám chovatel, od kterého želvu kupujete. Ale je pravda, že někdy si noví majitelé tak nějak nechtějí dát říct a dělají si vše dle svého, bohužel především pro želvu.
Nově pořízenou želvu pak zbytečně 50x denně nebereme do ruky, abychom ji nestresovali, zvláště těžké je to samozřejmě pro děti.
